Ve věku 90 let zemřel izraelsko-americký psycholog Daniel Kahneman, který získal Nobelovu cenu za své průkopnické teorie v behaviorální ekonomii. Informovala o tom agentura AP s odkazem na prohlášení Princetonské univerzity, kde Kahneman působil. Jeho poznatky o lidském úsudku a rozhodování za nejistoty ovlivnily většinu společenských věd, ale i lékařství či politiku.
Kahneman a jeho dlouholetý spolupracovník Amos Tversky změnili podobu oboru ekonomie, který před jejich prací většinově předpokládal, že lidé jsou „racionální aktéři“ schopní jasně vyhodnotit rozhodnutí, například jaké auto si koupit nebo jakou práci přijmout.
Výzkum dvojice, který Kahneman popsal pro laickou veřejnost ve svém bestselleru Myšlení, rychlé a pomalé z roku 2011, se zaměřil na to, jak moc je rozhodování formováno podprahovými zvláštnostmi a mentálními zkratkami, které mohou naše myšlenky narušit iracionálním, ale předvídatelným způsobem.
Izraelsko-americký akademik v roce 2002 získal Nobelovu cenu za ekonomii za to, že do tohoto oboru vnesl prvky psychologického výzkumu, zejména pokud jde o vyhodnocování situace a rozhodování ekonomického subjektu v atmosféře nejistoty. Ekonomové tvrdí, že Tversky by cenu jistě získal s ním, kdyby v roce 1996 nezemřel. Nobelova cena se neuděluje posmrtně.
„Od jeho příchodu na scénu už mnoho oblastí společenských věd prostě není jako dřív,“ uvedl v tiskovém prohlášení jeho bývalý kolega a behaviorální vědec Eldar Shafir. Kanadsko-americký experimentální psycholog a kognitivní vědec Steven Pinker kdysi označil Kahnemana za „nejvlivnějšího žijícího psychologa na světě“.
Kahneman se narodil v roce 1934 v Tel Avivu. Během druhé světové války žil ve Francii a zpět do Izraele se vrátil v roce 1946. Bakalářská studia psychologie a matematiky ukončil v roce 1954 na Židovské univerzitě v Jeruzalémě. Doktorát z psychologie získal v roce 1961 na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Mezitím sloužil v izraelské armádě, kde zavedl systém vstupních pohovorů s branci. Tento systém se používal několik desítek let. Od roku 1993 působil na Princetonské univerzitě.
Jeho partnerka Barbara Tverská, vdova po Amosu Tverském a emeritní profesorka psychologie na Stanfordově univerzitě, uvedla, že rodina nezveřejní místo ani příčinu úmrtí.
„Měl jsem omezené ambice, netoužil jsem po velkém úspěchu,“ řekl Kahneman v roce 2015 listu The Guardian. „Byl jsem velmi pracovitý, ale nečekal jsem, že budu slavným psychologem,“ dodal.
