Být včelařem v Česku není žádný med. Chovatele opylovačů tíží výkyvy počasí spojené s klimatickou změnou. Kvůli suchu a nedostatku kvetoucích luk mají včely potíže nashromáždit dostatek medu samy pro sebe, natož pro včelaře k prodeji. Opylovače také hubí pesticidy a hnojiva, kterými zemědělci stříkají pole. Cenu medu pak v obchodech stlačuje konkurence ze zemí mimo EU.
„Chov včely medonosné je specifickým oborem zemědělství, ve kterém nelze plně ovlivnit podmínky chovu, jako například při chovu zvířat v halách či pěstování rostlin ve sklenících,“ říká včelař Michal Doubek, který se u Prahy stará zhruba o 280 včelstev na 11 stanovištích.
Velkým problémem dnešní doby jsou nemoci. Klesající úživnost krajiny a ubývající pylová pestrost oslabuje imunitní systém včel a ty pak snadněji podléhají nákaze.
„Vše se odvíjí od zdravotního stavu včel. Nejvíce nás trápí varroáza. Současná situace v Česku v oblasti rozšíření varroázy je vážná. Státní veterinární správa uvedla, že se meziročně zvýšil výskyt původce nákazy. Zatímco loni bylo zcela bez roztoče zhruba 22 procent stanovišť, letos je to jen 17 procent,“ řekla redakci Aktuálně.cz předsedkyně Českého svazu včelařů Jarmila Machová.
Podle odhadu společnosti Medokomerc, která je jednou z největších firem specializujících se na výkup a prodej medu v Česku, uhynula za letošní zimu v tuzemsku asi polovina včelstev. Krátká a teplá zima totiž roztočům přála. Odhady včelařského svazu jsou o něco nižší, v únoru se podle Machové úhyn pohyboval kolem 37 procent.
Před vymíráním opylovačů v EU varuje i Evropská komise. „Vymření opylovačů by zapříčinilo rozpad ekosystémů. To by znamenalo doslova noční můru,“ upozornil nedávno evropský komisař pro životní prostředí Virginijus Sinkevičius.
„Z roku 2022 na rok 2023 byly průměrné úhyny v jednotlivých okresech v Česku až 50 či 60 procent. Takto vysoký úhyn už nelze odůvodnit tím, že jednotliví včelaři nebyli dostatečně proškoleni a neaplikovali léčiva podle schválené metodiky,“ zdůrazňuje Doubek. Podle něj jsou na vině vnější vlivy, především klimatická změna.
Hladové roky
Pardubický včelař Evžen Báchor, který se chovu opylovačů věnuje celý život a na toto téma vydal i několik publikací, označuje posledních sedm let jako „hladové“. „Včelařím zhruba 60 let. Pamatuji výpadky, že se neurodilo a byl hlad. Ale to bylo jednou za pět, šest let. Nikdy jako tomu je v posledním desetiletí,“ vysvětluje s tím, že teprve loňský rok byl konečně o něco lepší, jen slabě podprůměrný.
„Nejhorší jsou ty teplé dny předjaří, kdy vše začne rozkvétat, a pak přijdou mrazy a je po pastvě. Pokud přece jen něco přežije a v květnu začne kvést, tak udeří vedra a sucha a vše zaschne a opět je hlad,“ popisuje Báchor s tím, že aby to včely přežily, musí je chovatel dokrmovat. Včelstvo, které čítá tisíce až desetitisíce včel, měsíčně spotřebuje pro vlastní přežití v průměru kolem deseti kilogramů cukru.
V Česku tak musí průměrné včelstvo od půlky dubna do půlky července, kdy je u nás pastevní období, nasbírat jen pro vlastní přežití okolo 120 kilogramů medu. Včelař si vezme tak 20 kilogramů, které následně dokrmuje cukrem.
Sběr včelám komplikuje i méně prostoru, tedy mizející louky a ovocné stromy. „Zemědělci nestojí o opylovací službu včel, a ty tak přicházejí o zdroj pylu a nektaru. V současné době s obavami sledujeme také likvidace ovocných stromů. Ovocnářům se pěstování ovoce v konkurenci s jinými zeměmi EU nevyplatí, tak sady likvidují. Bylo již zničeno sedm milionů ovocných stromů a to není konečné číslo. Ovocné stromy jsou významným zdrojem nektaru a pylu pro včely,“ pokračuje Machová.
Šetrnost k půdě se ztrácí
Zemědělství hraje významnou roli v tom, jak se včelám daří. Obrovské nebezpečí pro včely představují chemické postřiky, ať už hnojiva, nebo chemikálie, kterými zemědělci chrání na poli plodiny před škůdci a plevelem. „Do řepky jezdí až osmnáctkrát za vegetační období, začínají v březnu a končí v září. Traktory do toho furt lítají a stříkají. Nejen do řepky, i do pšenice. Jsou to tuny a tuny jedovatých postřiků,“ vysvětluje Báchor.
Postřiky navíc zemědělci smíchávají s dalšími látkami a hnojivy ve smrtící jedovaté koktejly, které včely zabíjí. „Před dvěma lety mi tak otrávili 75 včelstev. Když jsem poslal vzorky včel do laboratoře, její vedoucí mi řekl, že jsou to namíchané koktejly, které laboratoře vůbec nedokáží identifikovat. Takže jsme nemohli ani ukázat na toho, kdo ten postřik udělal,“ vzpomíná Báchor.
Včelař si stěžuje, že zemědělci ztrácejí vztah k půdě, který byl typický pro starší generace, a dnes jdou tvrdě za výdělkem. Ale dodává, že mnohdy nemají na vybranou, protože se musí nějak uživit. „Někteří zemědělci doslova drancují pole, musí vydělávat. Takže pěstují monokulturníní, jednodruhové rostliny, navíc často určené pro bioplynky nebo na benzin. Na polích se přestal pěstovat chleba, pěstuje se tam energie,“ vysvětluje svůj pohled Báchor. „Situace by se měla změnit tak, aby zemědělec tohle dělat nemusel,“ apeluje na stát i Evropskou unii.
Pesticidy v Evropské unii
Základem udržitelného používání pesticidů v EU je společná zemědělská politika. Unijní systém regulace pesticidů už dnes patří ve světě mezi ty nejpřísnější, Evropská komise navíc navrhuje, že omezí i ty pesticidy, u nichž se zjistí negativní dopad na opylovače.
V rámci strategie „Od zemědělce ke spotřebiteli“, která je jedním z ústředních pilířů Zelené dohody pro Evropu – Evropská komise stanovila cíl, že do roku 2030 by mělo být používání a riziko chemických a nebezpečnějších pesticidů v EU sníženo o 50 %.
Zdroj: Evropská komise, Agriculture.ec.europa.eu
Iniciativu na podporu opylovačů Brusel představil už v roce 2018, letos si pak stanovil za cíl zvrátit úbytek opylovačů už do roku 2030. Prvním úkolem je opylovače zmonitorovat a na základě toho pak nabídnout plán na jejich záchranu.
Podpora od státu i EU je široká
Čeští včelaři mají k dispozici poměrně širokou podporu od státu a EU. „Každý chovatel včel registrovaný v evidenci chovatelů může požádat o podporu pro pořízení nového včelařského zařízení, kočovného zařízení, může si koupit včelí matky ze šlechtitelského chovu včely medonosné kraňské, “ vysvětluje Machová.
Podporované jsou také vzdělávací akce pro včelaře nebo nákup léčiv a rozbory medu. „Zatímco podpora EU je poslední roky ve stejné výši, národní dotace nám klesla o více než polovinu,“ dodává předsedkyně svazu.
Včelaři, se kterými redakce Aktuálně.cz mluvila, nejvíce chválí technické dotace směřující na inovace, které pomáhají zvyšovat konkurenceschopnost chovatelů včel. „Pokud bych se bavil přímo o sobě, tak já jsem si za technické dotace nakoupil medomety, vařáky na vosk i jednotlivé úlové sestavy,“ pochvaluje si Doubek.
Na druhou stranu se oslovení včelaři shodují, že dotační politika techniku zdražila. „Než začaly fungovat dotace, tak medomet stál 25 tisíc, jak přišly dotace, tak je zdražili na 55 tisíc. V tom jsou dotace nebezpečné,“ říká Báchor.
K plošným dotacím se oslovení včelaři naopak staví kritičtěji, považují je za neefektivní a nespravedlivé. „Už léta se snažím, aby krajské úřady dávaly dotace smysluplně, to znamená na pořízení včel a potom na vzdělání. Ať člověku zaplatí měsíční nebo dvouměsíční kurz, kde by se vzdělal, aby mohl včely zdárně chovat,“ vysvětluje Báchor. Poukazuje přitom na Slovinsko, kde musí každý začínající včelař nejprve absolvovat praxi u zkušeného kolegy, aby vůbec získal povolení k chovu včel.
Cenu medu sráží produkty ze zemí mimo EU
I přes dotační podporu není v Česku jednoduché ze včelaření vyžít. Aby se včelař plně svým koníčkem uživil, musí disponovat velkým množstvím včel. Sami včelaři hovoří o minimálně o 150 až 250 včelstvech.
Hlavní příjem jim plyne z prodeje medu a včelích produktů. Podle předsedkyně Českého svazu včelařů Jarmily Machové činí průměrná spotřeba medu na obyvatele České republiky asi 0,6 kilogramu ročně. Čeští zákazníci jsou přitom zvyklí nakupovat takzvaný med ze dvora, tedy přímo od včelaře v okolí.
Jenže s prodejem „ze dvora“, kdy včelař získá nejvyšší cenu za svoji produkci, si vystačí pouze malovčelař. Větší producenti medu už musí dodávat do obchodních řetězců, které tvrdě tlačí na cenu. Mohou si to dovolit i kvůli produktům, které do evropských regálů míří ze zemí mimo Evropskou unii. Čeští včelaři se pak často musí spokojit s prodejem medu do výkupu.
„Tento stav je pro samostatnost tohoto oboru nadále neudržitelný,“ domnívá se Doubek. „EU zavádí přísná pravidla a dotace na snižování klimatické stopy, ale zároveň dovoluje dovoz zboží z těchto zemí, které tato pravidla nedodržují. Navíc tyto země mají jiné pracovní podmínky, jiné politické uspořádání a nejsou vždy v souladu s politickým směřováním EU. EU by měla být konzistentní a zavést daně nebo cla na dovážené zboží, které by odrážely jeho skutečnou cenu a dopad na životní prostředí,“ vysvětluje dále včelař.
Machová dodává, že ze třetích zemí se na unijní trh často dostává med nekvalitní a falšovaný. Zákazník podle ní ani neví, ve které zemi byl vyroben. „Poslední kontrolní akce dovozových medů ze třetích zemí dopadla špatně – až 46 procent vzorků bylo podezřelých. EU by měla zavést taková opatření, aby měla větší přehled o konkrétních zpracovatelích medu v třetích zemích, kteří med do EU dovážejí,“ vysvětluje Machová.
Aby včelař nemusel spoléhat jen na med, může podle Doubka kromě prodeje včelích produktů nabízet i služby. Prodávat včelí oddělky a včelí matky malovčelařům nebo nabízet různá školení a kurzy jak začínajícím kolegům, tak třeba školám. „Tím si rozloží rizika a je schopen vykrýt případně nepříznivé klimatické období,“ pokračuje včelař.
Nová generace včelařů
Včelařství má v Česku dlouholetou tradici. Jen Český svaz včelařů existuje už více než 150 let. Chovatelů včel je dnes v Česku na 56 tisíc. Jenže průměrný věk včelaře je vysoký, podle Báchora se pohybuje okolo 60 let.
„Za svůj život jsem vychoval možná třicet úspěšných včelařů. Teď tu mám zrovna v péči čtyři starší, je jim přes 50 let. Mladý se nepřihlásil ani jeden,“ zoufá si pardubický chovatel. Včelařství je podle něj tvrdá práce. Trvá i deset let, než se včelaři vrátí vstupní náklady a mladé generaci k tomu schází trpělivost. Chtějí okamžitý úspěch, ne léta odříkání a tvrdé práce, míní.
Předsedkyně včelařského svazu ale budoucnost oboru v Čechách vidí o dost optimističtěji. „Mladí včelaři nám přicházejí zejména z rodin, kde je včelařství tradicí. Přebírají tu štafetu po svém dědovi, otci, dnes i často po babičce nebo matce,“ vysvětluje Machová. „Mnoho nových členů nám také přibývá z řad mladých včelařů, kteří se včelařit naučili ve včelařských kroužcích a po vystudování, založení rodiny a stabilizaci v zaměstnání či podnikání se ke včelaření vracejí,“ říká předsedkyně svazu.
Poukazuje zároveň na to, že i včelařství se jako každý jiný obor vyvíjí a objevují se v něm nové trendy. Módou se stává včelaření ve městech a na střechách domů. Vznikají naučné včelařské stezky, veřejnost se s oborem může blíže seznámit prostřednictvím výstav nebo medových akcí. Výzkumný ústav usiluje o zvýšení odolnosti včel vůči nákazám.
Mladí včelaři se také více spoléhají na nové technologie. „Používají různé senzory v úlech, váhy, kamery. Vše je napojené do počítačů, kde na dálku sledují život v úle, váhové přírůstky nebo naopak úbytky, čímž pomáhají odhalit mnohé problémy,“ vysvětluje Machová s tím, že starší včelaři jsou k těmto výdobytkům často skeptičtí, protože se tím podle nich ze včelaření vytrácí poezie. „Ne nadarmo se ale říká, co včelař, to zlepšovatel a vynálezce,“ zakončuje Machová v pozitivním duchu.
