Když Donald Trump v roce 2018 začal uvalovat cla na ocel, hliník a čínské zboží, málokdo tušil, že o sedm let později bude Nejvyšší soud USA řešit otázku, která sahá až k samotným základům americké demokracie. Jde o víc než jen o procenta na dovozních fakturách – jde o to, kdo vlastně má právo rozhodovat o ekonomické budoucnosti největší světové ekonomiky.
Když prezident hraje za Kongres
Americká ústava jasně říká, že pravomoc uvalovat cla a daně náleží výhradně Kongresu. Jenže v průběhu 20. století Kongres postupně delegoval část těchto pravomocí na prezidenta – zpočátku opatrně, později stále štědřeji. Trump tuto skulinu využil naplno. Průměrná efektivní celní sazba USA se za jeho vlády vyšplhala z 2,5 % na odhadovaných 27 %. To je nejvyšší úroveň za více než sto let.
Federální odvolací soud letos rozhodl, že většina Trumpových cel je nezákonná. Administrativa se odvolala k Nejvyššímu soudu a ten souhlasil s přednostním projednáním případu. Rozhodnutí nižších soudů bylo mezitím pozastaveno, aby se umožnilo odvolání. Jinými slovy: cla zatím platí, ale visí nad nimi Damoklův meč.
Stovky miliard v sázce
Od roku 2018 vybrala americká vláda na Trumpových clech stovky miliard dolarů. Jen v roce 2025 do srpna naběhlo přibližně 165,2 miliardy dolarů, přičemž měsíční příjmy do září pravidelně přesahovaly 30 miliard. To jsou peníze, které by při zrušení cel chyběly ve federálním rozpočtu. A to je také jeden z důvodů, proč administrativa tak zuřivě brání jejich zákonnost.
Trump po svém znovuzvolení v lednu 2025 přidal další vrstvu: zavedl základní desetiprocentní clo na veškerý dovoz, které vstoupilo v platnost 5. dubna. Na zboží z Evropské unie pak uvalil 20% clo od 9. dubna. Evropská unie odpověděla schválením dvou balíčků odvetných cel v celkové hodnotě 93 miliard eur, jejich zavedení ale odložila o půl roku po uzavření rámcové obchodní dohody. Čína pohrozila protiopatřeními a vyzvala USA k okamžitému zrušení jednostranných cel.
Ekonomika pod tlakem
Dopad cel na americkou ekonomiku byl komplexní a převážně negativní. Cla přispěla ke zpomalení ekonomického růstu a zvýšení inflačních tlaků. Mezinárodní měnový fond předpovídal zpomalení růstu HDP USA na 1,8 % v roce 2025. Plošná cla a následná odvetná opatření by podle některých analytiků vedla americkou ekonomiku k prakticky okamžitému úpadku.
Argumenty obou stran
Obhájci cel tvrdí, že jde o ochranu amerických pracovních míst a průmyslu, snížení obchodního deficitu a zajištění národní bezpečnosti. Trump sám opakovaně prohlásil, že „cla jsou národní bezpečnost“ a že rozhodnutí nižších soudů by mu „svázalo ruce“ v obchodních jednáních.
Odpůrci namítají, že americká cla jsou neospravedlnitelná a poškozují i americké rodiny. Poukazují na to, že pravomoc uvalovat cla náleží podle Ústavy výhradně Kongresu, a prezident ji nemůže uzurpovat jen proto, že se mu to hodí do politické strategie.
Co když soud řekne ne?
A tady se dostáváme k jádru problému. Co se stane, pokud Nejvyšší soud rozhodne, že cla jsou skutečně nezákonná? Bude muset vláda vrátit stovky miliard dolarů? Zhroutí se obchodní vztahy s desítkami zemí? Nebo soud najde nějakou kompromisní cestu – třeba potvrdí část cel a zbytek zruší?
Rozhodnutí Nejvyššího soudu bude mít dalekosáhlé důsledky nejen pro americkou ekonomiku, ale i pro mezinárodní obchod jako takový. Pokud soud potvrdí, že prezident může jednostranně měnit celní sazby, otevře to dveře k dalším excesům. Pokud cla zruší, vytvoří precedens, který omezí budoucí prezidenty v jejich obchodní politice.
Jedna věc je jistá: v sázce není jen obchod. V sázce je otázka, jak daleko může prezident zajít, když se mu zdá, že cíl světí prostředky. A to je otázka, která by měla zajímat nejen Američany.
Zdroj info: politico.eu
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
