Podle posledních údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) z konce roku 2024 žije v Česku přes milion lidí z jiných zemí a bezmála 850 tisíc z nich zde pracuje.
Jak velkou výplatu bere, Světlana říct nechce. Naznačuje, že to není o moc víc než minimální mzda. V kuchyni úřednické jídelny vedle ní pracují samé cizinky – Ukrajinky a Slovenky; jedinými našinci jsou šéfkuchař a vedoucí stravovacího zařízení. Má kamarádky v jiných gastro provozech a tam to prý vypadá podobně.
Přestože v Česku žije dlouho a jazyk se naučila výborně, východní přízvuk je v řeči Světlany nepřeslechnutelný. V poslední době to prý představuje problém – a to víc než před deseti lety, kdy v Česku žilo skoro o půl milionu cizinců méně.
„V kantýně, kde pracuju, nechali strávníky vyplnit dotazník spokojenosti. Šéfová nám pak řekla výsledky – s jídlem byli lidé spokojení, nejvíc jim vadilo, že je obsluhují Ukrajinky,“ říká trochu smutně Světlana.
Firmy v pasti národní ekonomiky
Klesající vstřícnost Čechů k lidem ze země zasažené válkou ukazují také průzkumy veřejného mínění. Například podle šetření agentury CVVM z konce minulého roku téměř polovina Čechů soudí, že je u nás Ukrajinců už příliš mnoho.
Podobně ovšem vyšel o pár měsíců starší průzkum téže agentury, zkoumající pohled na cizince obecně: 43 procent respondentů si myslí, že to s přijímáním lidí ze zahraničí Česko už přehání. Nejčastěji si dotázaní stěžovali na nárůst kriminality, ohrožení našeho způsobu života, ale také na zvyšování nezaměstnanosti.
Pocity „domorodců“ ovšem stojí proti hlasům z praxe. Podle firem nejenže jsou cizinci užiteční, ale potřebovali bychom jich mnohem víc.
„Český trh práce dlouhodobě postrádá desítky tisíc pracovníků napříč kvalifikacemi – od technických profesí, zdravotnictví a speciálních profesí v IT až po služby a výrobu,“ tvrdí ředitelka zaměstnavatelské sekce Svazu průmyslu a dopravy Blanka Šafránková. Hospodářská komora tvrdí, že české podniky potřebují obsadit dokonce na 250 tisíc volných míst.
Českomoravská komora odborových svazů (ČMKOS) volání firem po jednodušším přijímání cizinců na práci v minulosti kritizovala. „Máme velké obavy, že se bude jednat zejména o nábor nekvalifikované pracovní síly, a nikoli řešení strategické, které by zabezpečilo zahraniční pracovní sílu na dlouhodobě nedostatkové strategické pozice,“ tvrdí její šéf Josef Středula.
Úřad práce letos v lednu evidoval necelých 380 tisíc lidí bez zaměstnání. Proč tedy není možné zaplnit neobsazená místa právě českými nezaměstnanými?
Obvyklou odpovědí firem je, že z ciziny dovážejí pracovníky na pozice, pro něž nezaměstnaným chybí znalosti a dovednosti, případně na pozice, o něž mezi Čechy není zájem. Odboráři oponují, že zaměstnavatelé a stát mají domácím lidem nabízet odpovídající rekvalifikace.
A zájem by možná mezi nezaměstnanými byl, ale je tu zádrhel v podobě platu. A tady jsme zpět u lidí ze zahraničí. „Někteří lidé říkají, že by ve výrobě klidně pracovali, kdyby byly mzdy vyšší, ale že růstu mezd brání cizinci, kteří tyto nabídky akceptují. Problém je ale v tom, že kdyby tyto firmy zvýšily mzdy, tak by zkrachovaly,“ tvrdí ředitel náboru personální agentury Manpower Jiří Halbrštát.
Jako problém se tu tedy ukazuje spíš struktura českého hospodářství. „Růstu mezd nebrání cizinci, ale neschopnost českých firem generovat vyšší přidanou hodnotu,“ dodává Halbrštát.
Kvůli velkému podílu průmyslu, často méně sofistikovaného, s malými maržemi a velkým objemem exportu, se tuzemské firmy nacházejí v pasti. Pod tlakem odběratelů musí držet náklady nízko, a to i za cenu najímání levnější pracovní síly odjinud.
Východoevropané došli
Podle personálních agentur drží cizinci provoz české ekonomiky hlavně v odvětvích, kde se směnný provoz kombinuje s fyzicky namáhavou činností. Podle údajů ČSÚ jich je téměř čtvrt milionu ve zpracovatelském průmyslu, dalších 72 tisíc ve stavebnictví a zhruba stejný počet ve velko‑ a maloobchodě.
Na 50 tisíc zaměstnanců jiné národnosti pracuje v logistice a skladování a 40 tisíc v gastronomii. Další velkou skupinou je administrativa a kancelářské profese – ty jsou doménou Slováků, které česká veřejnost vnímá poměrně vstřícně.
I v dalších oborech se koncentrují cizinci z určitých zemí. „Například pracovníci z Ukrajiny jsou silně zastoupeni ve stavebnictví, průmyslu i logistice, Slováci ve službách a zdravotnictví, Mongolové v masozpracujícím průmyslu. U některých asijských zemí vidíme vyšší podíl v IT nebo zdravotnictví, hotely si oblíbily personál z Filipín,“ popisuje Prouza.
Pohled do statistik ale ukazuje, že tyto historické vzorce se postupně mění. Už nějakou dobu se projevuje trend hledání pracovní síly v zemích, které na zdejším pracovním trhu dřív zastoupeny nebyly. Důvodem je, že lidé z východní Evropy, která byla ještě před několika lety hlavním zdrojem pracovní síly pro tuzemské firmy, ztrácejí o Česko zájem. Raději míří za prací dál na Západ, za vyššími mzdami.
Na konci roku 2024 v Česku pracovalo na 10 tisíc Filipínců, devět tisíc Mongolů nebo osm tisíc Indů. Některé personální agentury se na tyto národnosti specializují. „Když jsme začínali, hledali jsme lidi v Rumunsku, Bulharsku, potom v Polsku a na Ukrajině,“ popisuje šéf personální agentury Orienta Tomáš Surka.
Kvůli nezájmu Východoevropanů a zákazu pro muže od 18 do 55 let opustit Ukrajinu ale firma změnila strategii a otevřela kancelář v Manile. Podle Surky jsou nám Filipíny kulturně blízké a mluví se tam anglicky, což usnadňuje asimilaci tamních gastarbeiterů v Evropě.
„Samozřejmě je velmi důležité, že Filipínci mají o práci v zahraničí obrovský zájem. Peníze, které posílají domů ze světa, tvoří až devět procent tamního HDP,“ vysvětluje Surka.
A konečně, k mání je dostatek lidí pro profese, kde české ekonomice chybí. „Máme v Manile vlastní testovací centrum, kde si zkoušíme zájemce o práci v Česku, nejčastěji jde o manuální práci s přidanou hodnotou – svářeče, obráběče kovů, obsluhu CNC strojů a operátory výroby,“ popisuje šéf Orienty. Filipínci prý už také stále častěji nacházejí práci v sociálních službách a ve zdravotnictví.
Kriminalita v alkoholovém oparu
Situace zůstává ovlivněna výjimečnou situací na Ukrajině. Vlna odchodu milionů lidí s počátkem války před čtyřmi lety jednorázově zvýšila počet ukrajinských zaměstnanců v Česku o více než 200 tisíc. Souběžně s tím se víc začalo hovořit o zaměstnávání načerno, hlavně přes nelegální zprostředkovatele.
Podle ministerstva financí, které kvůli potírání nekalých pracovních agentur plánuje zřídit speciální útvar Kobra, by vymýcení tohoto nešvaru podle ministryně Aleny Schillerové mohlo posílit příjmy státního rozpočtu až o desítky miliard korun ročně.
S nutností nápravy souhlasí i samy agentury. „Nelegální zaměstnávání a zastřené agenturní modely deformují konkurenci a připravují stát o miliardy korun tím, že se vyhýbají odvodům sociálního a zdravotního pojištění a daním. Kontroly každoročně odhalují tisíce nelegálně pracujících osob a udělují vysoké pokuty, ale ve stávajícím systému jsou schopny postihnout jen zlomek tohoto problému,“ popisuje Halbrštát z Manpoweru.
Takové praktiky podporují v některých Češích pocit ohrožení z nárůstu kriminality. Podle zprávy ministerstva vnitra počty trestných činů spáchaných Ukrajinci skutečně vzrostly. Loni bylo trestně stíhaných 9,1 tisíce cizinců, z toho na dvě pětiny Ukrajinců. Z objasněných trestných činů spáchali cizinci na 11 procent, což přibližně odpovídá jejich zastoupení v populaci. Nejčastěji šlo o trestné činy pod vlivem návykové látky či opilství a další „mírné“ přečiny.
Navzdory všem výtkám a negativům nicméně zástupci byznysu hovoří jasně: bez zahraniční pracovní síly se neobejdeme. „Cizinci jsou klíčovou součástí české ekonomiky. V některých regionech jsou podmínkou zachování provozu. Jinde by se po jejich odchodu zakázky realizovaly se zpožděním nebo vůbec. A zhroutil by se i celý sociální a zdravotní systém,“ uzavírá Tomáš Prouza z Hospodářské komory.
