Jak budeme v Česku žít? Nejspíše pořád relativně dobře. Ne díky politikům, ale protože prostě naše země patří mezi nejvyspělejší na světě a to nezmizí jen tak. Žádný z kandidujících subjektů však nepůsobí dojmem, že ví, jak dojít k vyšší prosperitě a především, že má sílu a vůli to naplnit. Základem je negace, nenávist a odsouzení minulosti – ať už za ni může kdokoli. Pak je zde hromada frází a populistických slibů. Budovatele lepší budoucnosti byste hledali marně.
Neříkám, že se strany nevěnují tématům bydlení, zdravotnictví, školství, podnikání, dopravy, bezpečnosti, životního prostředí, digitalizace… Jen mi to celé připadá jako slohové cvičení, u nějž se předpokládá, že je nečte nikdo kromě učitele. A možná se jím nezabývá ani ten a prostě přidělí známku „podle ksichtu“. Tedy žebříčku popularity. Bitva o zítřek se tak scvrkává na strach z toho, kdo nás zadluží – či naopak sníží penze, zavleče na východ – či naopak do války, zničí průmysl Green Dealem – či naopak zapálí planetu.
I negativní volba je volba. A vybírat menší zlo má hluboký smysl. Nicméně absence pozitivních vizí a většího dobra je deprimující. Co nám uchazeči o naše hlasy říkají? Dominantně kolik utratí našich peněz. Dále jaké přijmou nové regulace. Co zruší, či naopak nezruší. Vše způsobem, který nevzbuzuje víru, že skutečně vědí co říkají. Nebo možná ano, ale doufají, že to nevíme my. Vlastně jediné jasné téma s kardinálním významem je obrana proti agresivnímu Rusku. Kdo ji zpochybňuje, je nevolitelný. Alespoň pro vlastence.
Koalice SPOLU dělá dobře, že nabízí ochranu před Moskvou. Ostatně v tom ukázala svou kompetenci po celé volební období a vláda Petra Fialy získala mezinárodní prestiž svým postojem, rychlou pomocí Ukrajině i schopností rychle zajistit nezávislost na Putinových energetických surovinách. A ano, bránit naši zemi JE nutným předpokladem pro dobrou (či vůbec nějakou) budoucnost. Jenomže tohle nestačí. Pravice plní jen půl svého údělu: stojí pevně na Západě, avšak kam se poděla jeho ekonomická část?
Kdysi ODS bývala „stranou ekonomické kompetence“. Ostatní se mohli stavět třeba na hlavu, ale jak šlo o národohospodářské otázky, měla největší výtlak. Platilo to jak za Václava Klause, tak za Mirka Topolánka (první je akademický ekonom, druhý praktik, podnikatel). Za pedagoga Petra Fiala ten axiom už neplatí. Zdaleka nejen proto, že on sám je humanitním intelektuálem, ekonomové se vytratili z celého vedení partaje… Jde o smutné překvapení. Zbytek spektra ovšem už vypadá přesně tak, jak bychom čekali.
Hlavní vyzyvatel, hnutí ANO, má jednu hlavní komparativní přednost: schopnost nebývale rozhazovat bez ohledu na možnosti země, bez ohledu na to, zda to má smysl, bez ohledu na budoucnost. To už ukázalo, když nám vládlo a nesmyslně zvedlo rozpočtový deficit z nuly na skoro sedm procent během pouhých tří let. A slibuje nám, že v tom bude pokračovat, pokud dostane tu možnost – a mírné šetření za Zbyňka Stanjury se opět zvrátí v bezuzdný mejdan za Aleny Schillerové.
Tak to bychom měli vyřízené dvě hlavní síly. Zbytek už vezmeme šmahem. Dvě liberální partaje ukazují nezdravou závislost na politikách Bruselu, proruské partaje zase nebezpečné sympatie k Moskvě. K budoucí prosperitě nemají co podstatného říci ani jedni. Nicméně, jak řečeno, ona to není žádná sláva ani u pravice. V každém případě, kdyby existoval nějaký parazit živící se myšlenkami z ekonomických částí volebních programů, v této sněmovní kampani by zemřel hlady.
Oč méně nám strany nabízejí budování budoucí prosperity stojící na práci mozkových trustů jejich odborných komisí, o to více si vyčítají minulost. Jistě musíte ukázat, co konkurent pokazil a co já hodlám napravit. Avšak co se stalo, stalo se, volič to ví, už to „zkonzumoval“ a primárně ho zajímá, co bude. Ten, jemuž stačí propagandistické vykreslení „lepších zítřků“, ať už ve formě vysokých penzí, konce fosilních paliv, či ruského míru, ten snad může být nakonec i spokojen. Kdo to bere „ekonomičtěji“, tak ani náhodou.
Jak řečeno, mnohem více jsme čekali od SPOLU a jmenovitě od ODS. Rezignace na návrhy daňových reforem a ploché fráze ve zbytku ekonomické částí programu, to je zklamání. Jde pořád o „nejmenší zlo“, protože od této koalice můžeme čekat lepší hospodaření než od ANO, narozdíl od SPD, Stačilo! a Motoristů obranu před Ruskem a daleko méně vstřícnosti ke Green Dealu, než ukazují Starostové a Piráti. Ovšem, že by to byla nějaká velká hitparáda, tak to tedy určitě není.
Celkově skutečně předvolební nabídka postrádá národohospodářskou vizi. Co je v ní dobrého, to je čistě negativní. Nepochybně je důležité vymezit se jak vůči klimatické politice, tak ruské rozpínavosti – oboje splňují SPOLU a ANO. Ale bez pozitivní části, jíž je budování průmyslové síly, nebudeme mít peníze ani na obranu, ani na investice do školství, zdravotnictví či infrastruktury. Jediný materiál, který se v tomto směru objevil, je Hospodářská strategie Karla Havlíčka. Otázka zní: myslí to s ní Andrej Babiš vážně?
Je vidět, že na oné publikaci 1. místopředseda ANO pracoval s byznysmany. Nápadně připomíná návrhy Hospodářské komory vedené významným členem ODS Zdeňkem Zajíčkem. Jenže toho vlastní strana upozadila a jeho myšlenkami se nezabývala. Dopadne Karel Havlíček lépe? Pořád platí „Je to v ekonomice, hlupáku!“ Aspoň že někdo ve dvou největších subjektech se tím zabývá. Jinde už vůbec nikdo. Pádný argument pro velkou koalici. Bohužel, politika kráčí (zatím) jinudy: k vyčítání minulých křivd, ne k budoucnosti.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Martin Schmarcz
<
