Pamatujete se z hodin dějepisu, jak se Římské impérium na sklonku své existence pokoušelo vyplatit, aby zabránilo nájezdům barbarů? Nakonec to nevyšlo. Západ nezabránil agresi úzkými obchodními vazbami s Ruskem, Izrael si nekoupil pokoj od s palestinských Arabů výměnou za ekonomické výhody.
Ve skutečnost nikdy neplatilo motto “peníze za mír”. Ale naopak, státy dost silné na to, aby si vynutily bezpečí silou svých zbraní, mohly bez obav bohatnout z tržní směny. Aneb: “chceš-li byznys, připravuj válku…”
Okřídlené heslo “kde se obchoduje, tam se neválčí”, by se mělo správně číst pozpátku. Lidé ovšem mají sklon vnímat věci z té lepší stránky, takže když vidí kvetoucí hospodářské vztahy, snadno podlehnou dojmu, že to díky nim je klid a nikdo si “nedovolí” narušit je nějakým vojenským dobrodružstvím. Ale jak vidíme, Rusové to bez zaváhání udělali. Stejně tak Hamás, přestože Gaza závisí na zásobování potravinami, léky, palivem i vodou z Izraele. Putin se připravil o skvělé evropské zákazníky, teroristé fatálně ohrozili vlasní lidi.
Je naprosto iluzorní, že by agresi proti Ukrajině a Izraeli “vyřešil trh.” Zde pomůže jen násilí. Bez dodávek vojenské techniky a munice ze Západu by se Kyjev proti Moskvě dlouho neudržel. Jeruzalém má naštěstí oproti Gaze velkou palebnou převahu. I tak je (vítězný) mír v obou případech v nedohlednu a může ho být dosaženo jedině za použití hrubé síly, nikoli moci peněz. Jistěže to bude stát nejen hodně krve, ale i finančních prostředků. To je cena za to, když si neumíte vynutit mír dost velkou odstrašující hrozbou.
Relativní klid za studené války zajišťovaly jaderné zbraně, které činily přímý konflikt obou bloků nemyslitelným. Poměřování svalů v tzv. zástupných válkách dopadalo s různými výsledky. Nyní se ke slovu dostávají i mocnosti nižšího řádu. Za Hamásem stojí Írán, který prostřednictvím bandy hrdlořezů rozpoutal proxy konflikt s Izraelem. Co se týká Ruska, to už samo není prvořadou mocností, ale spadá právě do tyto skupiny “darebáckých” států, jež se neštítí rozpoutat krveprolití, aby si vylepšily pozici na mapě světa.
Abychom se ale vrátili ke vztahu míru a obchodu, tak opravdu platí, že rozvoj globalizace a tržní směny byl vždy v historii spojen se vznikem mocných říší, jejichž ozbrojenci byli schopni garantovat bezpečí kupeckých stezek a měly tak velkou moc, že odrazovala jiné státy od snahy narušit status quo. Ať šlo o starověký Egypt, Čínu, Římskou říši, později Britské impérium a poté Spojené státy. Pokud nyní s děsem sledujeme dění na Ukrajině a v Izraeli, není za tím nevůle obchodovat, leč nechuť podřídit se světovému řádu a víra, že je slabý.
Samotní Američané byli barbarským nájezdem teroristů Hamásu na Židy zaskočeni. Ještě před ním poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan napsal esej, v níž si liboval, že střety a teror na Blízkém východě se omezily, snížila se míra eskalace a mezi Židy a palestinskými Araby fungují diplomatické vztahy, dokonce včetně Pásma Gazy. Takový klid podle něj v regionu nepanoval několik desetiletí. Výslovně napsal, že za této situace si Írán nic nedovolí. Je neuvěřitelné, jak moc se mýlili.
Už za prezidenta Donalda Trumpa USA vyvinuly velkou diplomatickou ofenzívu, která pomohla urovnat vztahy Izraele s řadou arabských zemí. Nyní se administrativa jeho nástupce Joea Biden pokoušela v tomto díle pokračovat a uzavřít obdobný deal mezi Jeruzalémem a Rijádem. Jenomže právě “hrozba”, že vztah s Židy normalizuje vedoucí mocnost muslimského světa, zjevně vedla k oněm brutálním masakrům civilistů vražednými komandy Hamásu. A jejich ruce evidentně vedl Teherán.
Íránský teokratický režim se dlouhodobě snaží narušit bezpečnostní uspořádání a zvrátit rovnováhu sil v regionu ve svůj prospěch, a to ve spojení s Kremlem. Uvolnění sankcí a tedy zlepšení podmínek pro obchodování ho přitom nijak “necivilizovalo”. Naopak, ajatolláhové získali nový apetit k výbojům a stali se ještě agresivnějšími. Což je další jasný důkaz a výstraha, že program “byznys za mír” opravdu nefunguje. Špatné lidi se zbraněmi zastaví jedině dobří lidé s větším množstvím lepších zbraní.
Co z toho všeho plyne pro nás? Pro naši ekonomiku, politiku, bezpečnost? Cynicky vzato prodáme více zbraní, což se nám určitě hodí v době, kdy v důsledku hloupé klimatické a energetické politiky EU trpí automobilový, ale i další průmysl. Nicméně tohle sice pomůže, ale nezachrání naši budoucnost. Především proto, že jsme jen malou částečkou Západu. Zajištění klidu a míru a tím i šance dobře obchodovat, závisí na celkové moci, kterou máme spolu s našimi spojenci.
Evropa se dlouho chovala jako černý pasažér. Profitovala z Pax Americana, za jehož zajištění platili občané USA biliony dolarů, dělala kšefty s kdekým, včetně autoritářských režimů, ale přitom šetřila na vlastní obraně. Nyní vidíme, kam nás tato krátkozraká politika přivedla. K energetické krizi a na pokraj přímého ohrožení ruskou agresí. A zjevně i Washington a Jeruzalém podcenily schopnost Hamásu vyvolat krvavý konflikt. Dvě dekády nechával Izrael Gazu víceméně na pokoji a dál ji zásoboval klíčovými dodávkami.
Když chcete klidnou tržní směnu, musíte zkrátka část zisků dát do obrany. Jinak přijdete nejen o mír, ale v důsledku také o daleko více peněz. Pořád je to stejné. Globální mocnosti zajišťují řád a tím i globální byznys. Nakonec zbohatnou všichni, ale je jasné, že největší zájem na udržení bezpečnosti musejí mí ti, kteří mají nejvyšší sázky, tedy hospodářsky nejsilnější mocnosti. Ty na světových trzích vydělají nejvíce mohou si dovolit více a lepších zbraní. Jen investicemi do nich si lze koupit mír, uplácením barbarů nikoli.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
<
