Z klimatické fronty přišly dvě dobré zprávy. Česko podle ministra dopravy Martina Kupky sestavilo koalici, která zastaví nesmyslnou emisní normu Euro 7. A všemocný “zelený guru”, místopředseda Evropské komise Frans Timmermans se ponížil a vůbec poprvé přišel na jednání zemědělského výboru Evropského parlamentu, protože hrozí revize protisedlácké politiky.
Otáčí se v EU vítr? Jde o začátek konce klima hysterie? Zmrzlo peklo?
Už patnáct let se zelený unijní expres řítí bezhlavě vpřed a drtí vše, co se mu postaví do cesty. Od prvních energetických balíčků přes “Fit for 55” až k oné šílené Euro 7 se zdálo, že Bruselem projde cokoli, co si vymyslí generálové uhlíkové války, i když to bude sebedestruktivnější. Náhle se však mašina zasekla. Likvidace automobilového průmyslu probíhala bez problémů, ale najednou jako by pohár trpělivosti přetekl. To samé se týká podpory Evropské lidové strany pro Zelený úděl – dokud nenarazila kosa na farmáře.
Není pochyb o tom, že nás klima hysterie přichází pořádně draho. Od té doby, kdy se poprvé EU shodla na tom, že nadřadí socialistickou zelenou ideologii liberálnímu kapitalismu a kvůli boji s emisemi skleníkových plynů pokřiví společný trh, to s námi jde s kopce. Hospodářský růst v Evropě se snížil na polovinu ve srovnání s předchozími lety. Zatímco USA a zejména Čína naopak zrychlily. Neboli jsme výrazně zchudli. Čemuž dlouho nikdo nevěnoval pozornost. Až nakonec na nás udeřila energetická bída.
Za nedostatek elektřiny a následné skokové zdražení opravdu nelze vinit jen Rusko. Diktátor Vladimir Putin pouze využil naší slabosti a urychlil vývoj, nicméně k obrovským problémům jsme mířili tak jako tak. A pořád padáme do díry… Už za tři roky se má Česko z jednoho z největších exportérů elektřiny změnit v importéra. Protože v důsledku Timmermansova hloupého systému obchodování s emisními povolenkami hrozí, že se nuceně zavřou uhelné elektrárny (pokud vláda nenajde řešení, jak jim pomoci).
Takže se zbavíme levné elektřiny z uhlí – a ani ji nemáme čím nahradit. Zelení šílenci totiž odmítají jádro. Nově ho alespoň uznali za čistý zdroj, pořád ale nemá rovnoprávné podmínky se sluncem a větrem. Nesmí se proto dotovat z evropských fondů. Naše vláda by měla trvat na tom, že peníze z povolenek (u 30 TWh to při ceně atakajující 100 euro/tunu dělá kolem 70 miliard ročně) využijeme na stavbu nových reaktorů. To by bylo spravedlivé vůči českým občanům a také bychom výrazně snížili emise. Ale to je na jiný komentář.
Jaderná aliance třinácti zemí včetně Česka v čele s Francií se teprve rozbíhá. Už nyní však mohou racionálně uvažující lidé slavit alespoň dílčí úspěchy, jak naznačuj dvě zmíněné zprávy. Pokud se nám skutečně podaří zastavit EURO 7, zabráníme rychlé destrukci českého automobilového průmyslu. Nebude sice mít vyhráno, ale získá alespoň oddechový čas. Už to by byl obrovský úspěch, protože zatím proti rozsudkům klimatického tribunálu nebylo nikdy a nikde odvolání ani dovolání.
Druhá věc souvisí s tím, že Evropská lidová strana, což je nejsilnější frakce v europarlamentu, najednou otočila o sto osmdesát stupňů a začala kritizovat části nového klimatického balíčku Fit for 55 týkající se zemědělské politiky. Jistě ji k tomu přiměla zkušenost z Nizozemska, kde se sedláci úspěšně postavili proti plánu klima hysterického premiéra Marka Rutteho na likvidaci farem. Nakonec si založili stranu a vyhráli regionální volby, přičemž křesťanští demokraté, kteří jsou ve vládní koalici, v nich ztratili dvě pětiny křesel.
Sám Timmermans je socialista, ti zatím všechny zelené nesmysly podporují na sto procent. Ale dobře ví, že bez podpory evropských lidovců (za Česko jsou členy KDU-ČSL a TOP 09) by se nemohl stát místopředsedou Komise. Nepochybně ho tedy ten obrat znepokojil. Stejně jako situace v jeho rodném Holandsku. I zpochybnění EURO 7, za jejíž přípravu je rovněž zodpovědný. Proto se zašel podívat na jednání zemědělského výboru, které za čtyři roky ve funkci v tomto volebním období nenavštívil ani jednou.
Případný konec, či alespoň radikální předělání brutální emisní normy, ani úprava Fit for 55, aby mohli evropští zemědělci přežít, ještě neznamená zastavení samotného Zeleného údělu. Ani jeho zásadní reformu. Ale obě zprávy přinášejí naději. Pokud se poprvé po patnácti letech podaří alespoň přibrzdit klimatický expres, s nímž se řítíme do propasti, tak to znamená šanci, že se nakonec povede zabránit katastrofě. Ostatně i francouzský prezident Emmanuel Macron začal volat po “přestávce” v uhlíkovém závodě.
Hlava Francie říká, že v zelených regulacích máme velký náskok před Asií i Amerikou a není tedy třeba spěchat s dalšími. Takže lídr frakce RENEW, což jsou liberálové, kteří patří v evropským parlamentu mezi největší klima hysteriky, najednou volá po oddechovém času? Důvodem bude, že jeho země má obrovské dluhy, snaha je snížit důchodovou reformou naráží na masové a násilné protesty radikální levice a jedinou šancí je zachránit průmysl dříve, než ho zcela zlikviduje klimatické šílenství.
K tomu se přidávají i velké korporace. Ty dlouho podporovaly Zelený úděl v naději, že byrokratické předpisy, omezení a příkazy zlikvidují menší konkurenci i import a ony vydělají. Nyní zjišťují, že evropská pravidla ESG (Environmental, Social and corporate Governance), nejsou samy schopny plnit a volají po změně. Po zemědělcích by se tak mohl probudit také průmysl a tlačit na návrat k rozumné politice. Možná peklo opravdu zmrzlo, propukne “zelená kontrarevoluce” a ukončí éru klimatického blouznění?
Držme si palce.
MARTIN SCHMARCZ, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Zdroj: Martin Schmarcz
<
