Soudní dvůr Evropské unie dnes potvrdil, že Polsko musí zaplatit penále za těžbu v dole Turów i přesto, že se s Českem dohodlo. Varšava se marně snažila argumentovat, že smírčí dohoda z roku 2022 zpětně ruší povinnost platit pokutu. Brusel má jasno: pravidla platí pro všechny stejně. A co bylo jednou rozhodnuto, nejde jen tak vzít zpět.
Když se ignoruje soud, přijde účet
Důl Turów ukazuje, jak drahé může být ignorování evropského práva. Když Soudní dvůr EU v květnu 2021 nařídil Polsku okamžitě zastavit těžbu, Varšava prostě pokračovala dál. Důsledek? Pokuta 500 tisíc eur denně. Od září 2021 do února 2022 se tak nasbíralo 68,5 milionu eur – částka, kterou Evropská komise nakonec strhla přímo z evropských fondů určených pro Polsko.
Polská vláda doufala, že smírčí dohoda s Českem, uzavřená v únoru 2022, celou věc vyřeší. Praha dostala příslib 45 milionů eur jako kompenzaci, strany se dohodly na ochranných opatřeních a spor byl formálně ukončen. Jenže unijní soud dnes řekl něco jiného: dohoda mezi státy nemůže zpětně zrušit penále uložené za porušení předběžného opatření.
Precedens, který se bude citovat
Dnešní rozhodnutí má dalekosáhlé důsledky. Soudní dvůr jasně stanovil, že předběžná opatření nejsou jen doporučením, ale závazným příkazem. A pokud ho někdo poruší, nemůže se dodatečně vykoupit bilaterální dohodou. Rozhodnutí o penále lze změnit pouze do budoucna, nikoli zpětně.
Generální advokátka soudu přitom loni navrhovala Polsku vyhovět. Soudci se však vydali jinou cestou – a dali tím najevo všem členským státům, že pravidla evropského práva nejsou předmětem vyjednávání. Kdo je poruší, zaplatí. Bez ohledu na to, jak se později dohodne se sousedem.
Co z toho má Česko?
Pro Českou republiku je dnešní verdikt spíše symbolickým vítězstvím. Peníze z pokuty totiž neputují do Prahy, ale do rozpočtu EU. Praha dostane „pouze“ dohodnutých 45 milionů eur od Polska – což je mimochodem méně, než kolik Varšava zaplatila Bruselu.
Přesto má rozhodnutí svůj význam. Potvrzuje, že Liberecký kraj měl od začátku pravdu, když upozorňoval na dopady těžby na zásoby pitné vody. A ukazuje, že i malý stát dokáže přes unijní soud prosadit své zájmy proti většímu sousedovi.
Otázkou zůstává, jak dlouho ještě bude Turów těžit. Polsko plánuje pokračovat až do roku 2044. Mezivládní dohoda sice přinesla určité ochranné mechanismy, ale obavy českých obcí u hranic přetrvávají. Stejně jako spory o to, co všechno může Varšava označit za obchodní tajemství.
Rozsudek tedy nekončí tečkou, ale spíš otazníkem. Dokáže Evropa najít rovnováhu mezi energetickou bezpečností jedněch a ochranou životního prostředí druhých? Nebo budeme i nadále řešit podobné kauzy až před soudem?
Zdroj info: ČTK
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
