Už se to asi dá říci naplno. Černé scénáře, které počítaly s nedostatkem plynu a vymrzlým obyvatelstvem napříč kontinentem, se nenaplnily. Naopak, plynové zásobníky v Evropě po konci topné sezony jsou rekordně plné – a začíná jejich napouštění před další zimní sezonou.
Je to vcelku komfortní pozice. Evropa má šanci naplnit přechodná úložiště plynu na plnou kapacitu, i kdyby už potrubím z Ruska nepřitekl ani kubík plynu. Ve srovnání s loňskem navíc za mnohem příznivější ceny.
Plyn s dodávkou v červnu se v Nizozemsku, které slouží jako vstupní plynárenský uzel do Evropy, aktuálně obchoduje kolem 35 eur za megawatthodinu. Loni touto dobou se jeho cena pohybovala kolem 80 eur a až do konce prázdnin s narůstající panikou prudce rostla. Pro pořádek je však třeba dodat, že při srovnání s historickými úrovněmi zůstávají ceny plynu stále vysoké. Například v roce 2019 evropská cena oscilovala kolem 15 eur za megawatthodinu.
Některým provozovatelům se dokonce podle agentury Bloomberg do naplňování zásobníků teď nechce. Čekají, že cena půjde ještě dolů. Evropa ovšem stále nemusí mít vyhráno. „Překonali jsme to, protože byla mírná zima a čínská poptávka po dodávkách zkapalněného zemního plynu LNG klesla. Je to štěstí,“ říká generální tajemník evropské plynárenské asociace Eurogas James Watson. Je podle něj třeba počkat tři čtyři roky, než se poptávka vyrovná s nabídkou.
S výpadkem podstatné části ruských dodávek, které před krizí zajišťovaly kolem 40 procent celkového importu, se Evropa dokázala vyrovnat vedle zvýšeného importu LNG také díky vlastním úsporám. Podle dat Eurostatu klesla v EU spotřeba zemního mezi srpnem 2022 a březnem 2023 ve srovnání s průměrnou spotřebou plynu za stejné měsíce mezi lety 2017 a 2022 téměř o pětinu. Unie tedy dokázala naplnit 15procentní cíl snížení spotřeby, ke kterému se loni na podzim zavázala.
Opatrný optimismus
Mezinárodní energetická agentura (IEA) ve své zprávě o plynovém trhu píše o „opatrném optimismu“. Globální trh podle reportu čelí letos neobvykle široké škále nejistot. Vedle počasí totiž bude i nadále záležet na chování Rusů. Stále drží prst na kohoutku, byť pochopitelně ne v takové míře jako dřív. Plynovody přes Ukrajinu a Turecko aktuálně do Evropy proudí zhruba osm procent z celkového importu.
Financial Times citují obchodníky, podle nichž by jejich úplné uzavření mohlo znovu ceny plynu vyšponovat. A trh si je tohoto rizika vědom. Zatímco dodávky na letošní léto stojí kolem zmiňovaných 35 eur, s plynem na zimu a příští léto se nyní obchoduje o 20 eur dráž. A mohou stoupnout ještě výše, pokud počasí nebude tak příznivé jako letos, případně se výrazněji probudí poptávka po LNG z Číny. IEA očekává, že tamní poptávka po loňském dvacetiprocentním propadu letos stoupne o 10 až 15 procent.
Zkapalněný plyn kryl podle IEA během končící topné sezony zhruba dvě třetiny evropského dovozu, zatímco během té předchozí to bylo zhruba 40 procent. Dovozy LNG do evropských terminálů stouply ve srovnání s předchozím obdobím zhruba o 25 procent, téměř za polovinou tohoto nárůstu byl americký plyn.
Jenže zkapalněný plyn se do evropských terminálů paradoxně dál vozí i z Ruska. A i jeho množství se od vypuknutí války o něco zvýšilo. Aktuálně tvoří zhruba 15 procent veškerého evropského dovozu LNG.
Ruský plyn totiž na rozdíl od ropy a dalších ropných produktů nepodléhá sankcím. Dosavadní rekordní dovozy ruského LNG sice pomohly Evropě ustát zimu, ale zároveň zajistily Kremlu miliardy dolarů z daní plynárenských společností. Komisařka pro energetiku Kadri Simsonová nyní tvrdí, že sedmadvacítka má nyní prostor se těchto dovozů úplně zbavit. „Zvýšením podílu obnovitelných zdrojů a další diverzifikací zdrojů bude pro některé členské státy možné úplné vyřazení ruského LNG,“ říká.
Evropským společnostem vzkázala, aby se už nepodepisovaly nové smlouvy s ruskými dodavateli. Například Nizozemsko, které patří k největším evropským dovozcům, už zakázalo nové kontrakty na dovoz ruského LNG. Stávající smlouvy prý ovšem nelze porušit bez opatření na celoevropské úrovni.
Zemní plyn je. Ale ne tam, kde je třeba
Stopka ruskému LNG by plnění evropských zásobníků přes léto nejspíš neohrozila. Existují však scénáře, podle kterých by zemní plyn mohl Evropě chybět během topné sezony. Pokud by příští zima byla ve srovnání s tou letošní výrazně chladnější. Napříč kontinentem vznikají nové terminály na opětovné zplyňování LNG.
Například Německo již od začátku krize zprovoznilo tři plovoucí terminály a podle agentury Reuters má šestice dalších být v provozu do konce letošního roku. Česko má rezervovanou třetinu roční kapacity v terminálu v nizozemském Eemshavenu, který byl zprovozněn loni v září.
Kdyby lodě s ruským plynem nesměly k evropským terminálům, mohlo by být obtížné sehnat náhradu. IEA očekává, že prostor pro zvýšení globální nabídky LNG bude letos jen kolem čtyř procent. Polovina z tohoto nárůstu bude v USA, odkud nyní Evropa dováží největší díl zkapalněného plynu. Pomohlo znovuotevření velkého exportního terminálu v texaském Freeportu, který musel být odstaven loni v červnu kvůli požáru. V USA nyní funguje celkem osm podobných terminálů, dalších pět je ve výstavbě.
Existuje však i druhý pohled. Politici loni během krize, kdy se ceny šplhaly prudce nahoru, rádi opakovali, že zemního plynu je na světě dost. Jen bude třeba vybudovat dostatečnou infrastrukturu, aby se dal dopravit do Evropy. Myšleno tedy nové kapacity v podobě LNG terminálů, které nahradí potrubí z Ruska. Probudili se těžaři po celém světě, kteří v dodávkách do Evropy spatřovali skvělou byznysovou příležitost.
Například Katar a jiné země Perského zálivu začaly tlačit na dlouhodobé kontrakty v řádu desítek let. Na ně však evropští odběratelé nechtějí přistoupit, protože velká část evropské politická reprezentace se k plynu staví spíše přezíravě. Nepasuje do jejich snah o překotnou dekarbonizaci, opuštění uhlí i plynu a co nejrychlejší přechod na obnovitelné zdroje energie.
Nejistá budoucnost plynu
Loňské vysoké ceny povzbudily také těžaře ve Spojených státech. Po desetiletí, kdy masivní těžební boom břidlicového plynu vedl k přebytku, nízkým cenám a nakonec i finanční tísni některých podniků, doufali, že se jim blýská na lepší časy. Američtí těžaři si slibovali návrat zlaté éry a navyšování produkce, které umožní trvale vyšší ceny.
Teď už si nejsou tak jistí. Zatímco ceny zemního plynu klesly, náklady na těžbu šly kvůli inflaci nahoru. Podle agentury Bloomberg mnozí těžaři břidlicového plynu od Appalačské pánve na severovýchodě USA po Louisianu a Texas nyní postupně omezují produkci, protože přebytek nabídky tlačí dolů ceny.
Nick Dell’Osso, šéf oklahomské těžební společnosti Chesapeake Energy, ve zprávě investorům napsal, že letos sice čeká výkyvy cen, ale že zemní plyn považuje za „vítěznou komoditu“. Firma přitom v roce 2020 zbankrotovala, po restrukturalizaci se začala místo ropy zaměřovat ve větší míře na zemní plyn.
Američtí těžaři sázejí zejména na otevření nových exportních kapacit, které umožní vyvážet plyn do Evropy i jinam. Vyšší nabídka na světovém trhu by do budoucna mohla znamenat, že prudké výkyvy už se nebudou opakovat. Poptávka po zemním plynu v Evropě nejspíš nezmizí.
Například německá vládní koalice chce vsadit na elektrárny na zemní plyn – a později na vodík, které budou vyrábět elektřinu ve chvílích, kdy nebude dostatek obnovitelné energie. Ministr hospodářství Robert Habeck chce nejpozději v létě představit strategii, která má zajistit dostatek elektřiny v každém okamžiku. Už dříve uvedl, že do roku 2030 je třeba nově vybudovat nebo zrekonstruovat 17 až 25 gigawattů plynových elektráren. Pro srovnání, to by odpovídalo instalovanému výkonu 17 až 25 bloků Jaderné elektrárny Temelín.
V některých částech USA, podobně jako mnohde v Evropě, mezitím sílí snaha časem se od zemního plynu úplně odstřihnout. Například demokraty ovládaný stát New York se minulý týden stal prvním státem USA, kde zakážou zemní plyn a jiná fosilní paliva ve většině nových budov. Zákon například zakazuje plynové sporáky či vytápění propanem. Nové budovy s méně než sedmi podlažími musí do roku 2026 používat elektřinu pro vytápění a vaření, pro vyšší domy to bude platit od roku 2029. V Evropě se má zase postupně začít využívat pro výrobu elektřiny vodík místo zemního plynu.
