Plán na Írán se rozpadá. USA hledají cestu ven

Ministr energetiky Chris Wright se nebál narušení dodávek ropy. Vycházel z dvanáctidenní války z loňského června: „Ceny ropy krátce vyskočily a pak zase klesly.“ Prezident Trump a jeho tým sdíleli tento optimismus.

Tentokrát to dopadlo jinak. Írán nereaguje jako v červnu. Odpovídá raketovými útoky na města v regionu i v Izraeli, hrozí ostřelováním tankerů v Hormuzském průlivu a ceny ropy vyletěly nahoru. Američané to pociťují na každé benzinové pumpě. Senátor Chris Murphy to shrnul jasně: Bílý dům v tuto chvíli neví, jak zajistit bezpečnost Hormuzského průlivu.

Veřejně Trump a ministr obrany Pete Hegseth opakovali, že jde o zabránění Íránu ve vývoji jaderných zbraní a svržení teokratického režimu. Podle demokratických senátorů se uvnitř Kongresu mluví jinak: stovky kilogramů obohaceného uranu prý vůbec nebyly prioritou k zajištění. Pentagon prostě bude bombardovat, dokud nevznikne „poslušný režim“.

Senátor Richard Blumenthal po jednom z briefingů řekl, „že byl rozzuřenější než kdykoli za patnáct let v Kongresu“ kvůli množství nezodpovězených otázek. Zmínil, že by zřejmě byly potřeba pozemní jednotky. Spojené státy v historii nikdy nedosáhly změny režimu pouze ze vzduchu.

Trump tvrdí, že ropa z Venezuely pomůže tlumit zdražování. Problém? Venezuelská ropa je těžká, vyžaduje speciální rafinerie a je dražší na zpracování než lehká ropa ze Saúdské Arábie – která se právě přes Hormuz přepravuje. Není to rovnocenná náhrada.

Tisková mluvčí Bílého domu Karoline Leavitt tvrdí, že vláda měla „dobrý plán“ ještě před vypuknutím války. Ceny ropy prý po skončení konfliktu opět klesnou, důležitější je „vymýtit teroristy“. Ministr obrany Hegseth a ministr zahraničí Marco Rubio od pondělí mluví o zničení íránských raketových odpalovacích zařízení, továren na rakety a námořnictva.

Tím se dostáváme k zásadní otázce: Kdo tady lže, nebo komu se lhalo? Veřejnosti, nebo Kongresu? Pokud byly cíle od začátku jiné, než Washington říkal, jde o vážný problém transparentnosti. Pokud se cíle mění za pochodu, protože realita předčila očekávání, jde o problém kompetence.

Zastaví USA bombardování a prohlásí se za vítěze, i když původně mluvily o pádu mulláhů a trvalém znemožnění jaderného programu? Budou pokračovat, dokud nedojde ke změně režimu v Teheránu – což může trvat měsíce nebo roky? Nebo nakonec vyšlou pozemní jednotky, aby zajistily obohacený uran nebo donutily Írán ke kapitulaci? Zatím to vypadá, že Washington sám neví. A to je možná nejhorší zpráva ze všech.