Mladí od teenagerů do třicítky hlasitě zdůrazňují, jak důležitá je pro ně vyváženost pracovního a soukromého života. A nijak se nestydí ani za to, že nakupují luxusní zboží nebo že vkládají peníze do kryptoměn a dalších aktiv, u nichž jsou starší v převážné většině obezřetní.
Podle rok starého průzkumu společnosti Credit Karma, která se zabývá osobními financemi, přiznává přibližně 27 procent Američanů, že utrácí v duchu hesla carpe diem (užívej dne).
Dostupná data vedou k poznání, že jde o vědomou reakci na zhoršující se ekonomické vyhlídky. Konkrétně na rostoucí nedostupnost vlastního bydlení. Dokládá to v listopadu zveřejněný výzkum ekonomů z Chicagské univerzity a Northwestern University. Analyzovali podrobné údaje o kartových transakcích, bohatství a postojích Američanů.
Jak ekonomové Seung Hyeong Lee a Younggeun Yoo zjistili, snížená pracovní snaha, zvýšené výdaje na volný čas a investice do rizikových finančních aktiv včetně kryptoměn jsou časté u mladých dospělých, kteří mají malou nebo žádnou reálnou šanci si dovolit vlastní dům. A naopak ti, pro které je vlastnictví domu ve střednědobém horizontu realističtější možností nebo kteří jej již dosáhli, podstupují méně rizik a více se snaží v práci.
Nájemníci více sází a riskují
Podobná situace panuje i ve Velké Británii – mladí nájemníci, kteří mají malou naději na to, že si našetří dostatek peněz, aby mohli požádat o hypotéku na koupi nemovitosti, jsou mnohem ochotnější podstoupit finanční rizika – například online sázení – než jejich vrstevníci, kteří již nemovitost vlastní nebo jsou jejímu získání blízko.
Lee a Yoo používají časové řady dat a místní ceny nemovitostí, aby ukázali, že souvislost mezi nedostupným bydlením a ekonomickým chováním se jeví jako kauzální. To, že mladí při investování vědomě jdou do velkého rizika, že se zvyšují jejich výdaje na volný čas a v zaměstnání naopak klesá jejich pracovní nasazení, je prostě reakcí na měnící se ekonomické pobídky. Kdo ztratil naději na vlastní dům, uchyluje se ke kombinaci vysoce rizikových sázek, zatímco lépe situovaní vrstevníci si utahují opasky.
Zvláště pozoruhodná jsou zjištění týkající se úsilí v práci. Generace Z je často charakterizována jako ta, které chybí odolnost na pracovišti a vůle udělat něco navíc. Jak ale oba autoři studie vysvětlují, i to je reakce na ekonomickou realitu.
Není to tak, že předešlé generace jsou více zapojené do práce, protože mají vzrušující zaměstnání, nebo že by starší lidé byli pracovitější a odolnější. Jejich nasazení v práci bývalo jednoduše prostředkem k dosažení určitého cíle. Když je tento cíl absurdně vzdálený, zdá se být absurdní i snaha pracovat „od nevidím do nevidím“.
Roste význam pomoci rodičů
Stejný závěr vyplývá i z rostoucího významu pomoci rodičů při pořizování nemovitosti. Pro většinu prvních kupců bytů a domů v USA, Velké Británii a Austrálii není největší překážkou výše jejich platu, ale suma, kterou musí mít naspořenou jako zálohu při koupi.
Proč zůstávat dlouho v kanceláři v naději na zvýšení příjmu, když víte, že nakonec budete potřebovat šestimístnou částku a může trvat desítky let, než se k ní dostanete, když nemáte dostatečně movité rodiče, kteří by vám pomohli?
Jak uvedl britský novinář Financial Times John Burn‑Murdoch, tato studie má důležité důsledky. Ukazuje, jak zásadní je řešit krizi dostupnosti vlastního bydlení, protože její dopady mohou destabilizovat celou ekonomiku a společnost.
Mladá generace se v jejím důsledku navíc může dostat „na kluzkou finanční cestu, kde mohou být její chyby nenapravitelné“. Investice do kryptoměn nebo obchodování na páku může sice přinést velké výnosy, ale stejně tak může člověka uvrhnout do obřích dluhů.
Zmíněná americká studie každopádně ukazuje, jak falešné je lamentování nad rostoucím ekonomickým nihilismem mladších generací. Ony prostě jen hrají s kartami, které jim byly rozdány.
