Malajsie zakázala veškerý dovoz elektronického odpadu. Úplně. Bez výjimek. Země, která se po roce 2018 stala jednou z hlavních světových skládek pro vyřazené počítače, telefony a spotřebiče, říká dost. Proč to trvalo tak dlouho a kam se teď odpady posunou?
Když Čína zavře, otevře se Malajsie
Příběh malajsijského elektronického odpadu začíná paradoxně v Číně. Když Peking v roce 2018 zakázal dovoz většiny plastového a elektronického odpadu, globální toky se přesměrovaly jinam. Malajsie, spolu s Thajskem, Vietnamem a Indonésií, se ocitla v první linii. Stovky kontejnerů s „recyklovatelným materiálem“ začaly proudit do přístavů – často s obsahem, který recyklovatelný nebyl vůbec.
Elektronický odpad totiž není jen starý mobil. Jsou to toxické látky: olovo, rtuť, kadmium. V malajsijském Jenjaromu, malém městečku nedaleko Kuala Lumpuru, se v roce 2019 objevily desítky nelegálních spaloven e-odpadu. Místní si stěžovali na dráždivý kouř a chemický zápach. Když úřady konečně zasáhly, našly hory rozbitých desek plošných spojů a hořící kabely. Pokud se takový odpad zpracovává neodborně nebo se prostě vysype na skládku, kontaminuje půdu a vodu na desetiletí. Úřady v posledních letech zabavily stovky kontejnerů s nelegálně dovezeným nebezpečným odpadem a vydaly příkazy k vrácení exportérům.
Korupce, výjimky a „zrádci udržitelnosti“
Nový zákaz přichází v době, kdy malajsijská protikorupční komise (MACC) rozšiřuje vyšetřování spojené s řízením elektronického odpadu. Minulý týden zadržela a obvinila ředitele a zástupce ředitele ministerstva životního prostředí ze zneužití pravomocí a korupce. Zmrazila bankovní účty, zabavila hotovost. Šéf komise Azam Baki to formuloval jasně: „E-odpad už není povolen.“
Dosud totiž ministerstvo mohlo udělovat výjimky pro dovoz určitých druhů elektronického odpadu. Právě tato pravomoc se stala terčem kritiky – a zřejmě i zdrojem korupčních příležitostí. Nová legislativa přeřadila veškerý e-odpad do kategorie „absolutního zákazu“. Žádné výjimky, žádné úvahy.
Ministerstvo vnitra na sociálních sítích napsalo: „Malajsie není skládkou světového odpadu. E-odpad není jen odpad – je to vážná hrozba pro životní prostředí, zdraví lidí a národní bezpečnost.“
Co z toho plyne?
Malajsie není první, kdo zavírá dveře. Čína to udělala v roce 2018. Evropská unie od poloviny roku 2026 zakáže vývoz plastového odpadu do zemí mimo OECD. Basilejská úmluva, kterou Malajsie opakovaně zmiňuje, reguluje přeshraniční pohyb nebezpečných odpadů od května 1992. Přesto se globální toky odpadu neustále přesouvají tam, kde je kontrola slabší – nebo kde se dá zaplatit za to, aby byla slabší.
Malajsie teď slibuje investice do moderních recyklačních technologií a strategický plán pro cirkulární ekonomiku zaměřený na elektronický odpad. Chce zvládnout vlastní produkci, ne cizí. To je rozumné. Otázka je, jestli to stačí a jestli se mezitím neotevře další koš někde jinde.
Protože elektronický odpad nikam nezmizí. Jen se přesune. A dokud bohaté země budou produkovat miliony tun vyřazené elektroniky ročně a chudší země budou hledat příjem, bude se tento tanec opakovat. Malajsie možná zavřela svůj koš. Ale kdo otevře ten další?
Zdroj info: AP News
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
