Představte si, že váš soused, se kterým sdílíte plot i bezpečnostní alarm, najednou prohlásí, že chce vaši zahradu. A když ho zdvořile odmítnete, začne mluvit o tom, že „nevylučuje použití síly“. Přesně v této situaci se nyní nachází Dánsko – jen místo zahrady jde o Grónsko a sousedem jsou Spojené státy.
Když se spojenec chová jako agresor
Napětí kolem Grónska dosáhlo v lednu bodu, kdy už nešlo jen o Trumpovy provokativní tweety. Dánský ministr zahraničí Lars Løkke Rasmussen a grónská ministryně Vivian Motzfeldt odcestovali do Washingtonu s jasným vzkazem: Grónsko není na prodej a USA na něj nemají žádný nárok. Výsledek? „Fundamentální neshody“, jak to diplomaticky shrnul Rasmussen.
Pikantní je, že zatímco Dánsko nemůže v tomto sporu počítat s NATO – s aktivací článku 5 by totiž musely souhlasit i Spojené státy – Evropská unie má k dispozici ostřejší nástroj. Článek 42 odstavec 7 Smlouvy o EU zavazuje členské státy k poskytnutí „veškeré pomoci a podpory“ napadeného spojence. A jak potvrdila mluvčí Kaji Kallasové, Grónsko jako součást Dánského království pod tuto klauzuli spadá.
Precedens, který nikdo nechce
Klauzule vzájemné pomoci EU byla dosud aktivována pouze jednou – po teroristických útocích v Paříži roku 2015. Tehdy Německo vyslalo průzkumná letadla Tornado do boje proti Islámskému státu. Dnes by však šlo o něco zcela jiného: o obranu proti spojenci z NATO, který se chová jako potenciální agresor.
Právě proto je důležité, že Evropa jasně deklaruje svou pozici. Německo už vyslalo 13 vojáků na průzkumnou misi do Grónska, další země následují. Jde o symbolický, ale důležitý signál: pokud Trump myslí své výhrůžky vážně, nebude čelit jen Dánsku a 57 tisícům obyvatel Grónska, ale celé Evropské unii.
Co je ve hře
Grónsko je šestkrát větší než Německo, ale čtyři pětiny pokrývá led. Pod ním se však skrývají strategické suroviny a arktické námořní cesty, které se s klimatickou změnou stávají stále přístupnějšími. Trump argumentuje bezpečnostními zájmy USA – jenže ty se přece dají hájit i přes NATO, kde je Dánsko loajálním členem od roku 1949.
Skutečný problém je jinde: pokud by Evropa nyní mlčela nebo lavírovala, vyslala by signál, že mezinárodní právo a suverenita platí jen do chvíle, než se silnější rozhodne jinak. A to je precedens, který si nemůže dovolit nikdo – ani v Pobaltí, ani na Balkáně, ani kdekoli jinde, kde se větší soused dívá na menšího souseda příliš dychtivě.
Zdroj info: n-tv.de
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
