Na prakticky prázdné dálnici se za zvuku propagandistické hudby a agitačních slov moderátorky prohání kolona Fiatů Siena. Obraz videa není příliš ostrý, protože pochází z počátku tisíciletí z KLDR. Ve skutečnosti je na něm zachyceno vůbec první severokorejské auto lokální značky Pyeonghwa Motors, sedan Hwiparam vycházející ze světového auta italského výrobce.
Do KLDR se v rozloženém stavu dostal z Vietnamu od tamního partnera Fiatu Mekong Auto. A ač se tomu nechce věřit, video se dokonce objevilo v severokorejské státní televizi. Pyeonghwa Motors totiž byla jedinou firmou, která měla možnost umístit reklamu nejen na billboardy třeba v hlavním městě Pchjongjangu, ale také vysílat své klipy ve státní televizi.
Ačkoliv o reklamě se dalo mluvit jen stěží, vlastnit auto bylo v Severní Koreji dlouho více přáním než realitou. A i když se pravidla soukromého vlastnictví podle zahraničních médií minulý rok uvolnila a registrace osobních aut, dovážených hlavně z Číny, po mnoha letech významně stouply, pro Severokorejce, který by náhodou měl prostředky na nákup auta, jde pořád o velmi složitý a zdlouhavý proces. Mimo jiné v otázce dokazování původu finančních prostředků.
Reklamy na modely Pyeonghwa Motors tak byly a dodnes jsou více než cokoliv jiného další státní propagandou, která měla Severokorejce přesvědčit, že se mají dobře a nežijí v totalitní komunistické zemi.
Kde se ale vůbec severokorejská značka Pyeonghwa Motors vzala? Založená byla na konci 90. let v době sbližování Jižní a Severní Koreje. Snaha o zlepšení vztahů vyrostla především na pozadí rozdílného ekonomického vývoje: zatímco z jižní části Korejského poloostrova se stal takzvaný Asijský tygr s rychlým ekonomickým růstem, sever se svou politikou izolování se bořil do stále větších ekonomických problémů vycházejících také z totalitní vlády. To vedlo mimo jiné k hladomoru a hrozbě bankrotu.
Související
Tehdy čerstvě zvolený jihokorejský prezident Kim Te-džung zavedl v roce 1998 ve vztahu k Severní Koreji takzvanou sluneční politiku (v anglickém překladu z korejštiny Sunshine policy). Ta měla prohloubit spolupráci mezi oběma zeměmi: vedla k několika společným summitům, návštěvě rodin rozdělených korejskou válkou a také mnoha průmyslovým spolupracím.
Finančně to KLDR významně pomohlo, Kim Te-džung pak za svou snahu získal Nobelovu cenu míru. A to navzdory tomu, že sbližování nakonec kvůli vojenským snahám a testování jaderných zbraní Severní Koreou, a také zastřelení jihokorejské turistky severokorejským vojákem, zhruba deset let po jeho začátku skončilo neúspěchem. Ani snahy o opravení napjatých vztahů před několika lety nevedly k úspěchu.
Byla to ale právě snaha o sblížení z 90. letech, z níž se narodila Pyeonghwa Motors. Její jméno znamená v překlad mír a logo dokonce tvoří dvě bílé holubice. Automobilku založila jihokorejská Církev sjednocení v čele se Son-mjong Munem, a s posvěcením tamní vlády, spolu se severokorejskou administrativou. Zemi v tu dobu řídil Kim Čong-il. Církev, která do společného podniku investovala prý až 54 milionů dolarů, vlastnila 70 procent automobilky, KLDR zbylých 30 procent.
Pokud se ptáte, jak do toho celého zapadá vietnamský partner Fiatu Mekong Auto, tak ten spolupracoval právě s Církví sjednocení. Proto se Pyeonghwa dostala k rozloženým sadám Fiatu Siena, které pak severokorejské silnice dokonce brázdily s italským logem.
Továrna vyrostla ve městě Nampcho ležící asi 66 kilometrů od Pchjongjangu. Jak uvedl novinář Erik an Ingen Schenau, mimo jiné autor publikace o severokorejském autoprůmyslu, původní plány počítaly až s jedenácti velkými a jednou malou halou. Ve skutečnosti vznikla jediná velká a jediná malá hala, údajná roční kapacita automobilky byla až 10 tisíc aut.
První Sieny z částečně rozložených SKD sad v Nampcho sestavili v dubnu 2002. Zahájení výroby bylo skutečně slavnostní, navzdory silnému dešti se v továrně sešlo několik tisíc zvědavců. Jak moc dobrovolně, je otázka. Každopádně už o rok později byli pracovníci Pyeonghwy stejná auta schopni sestavovat z kompletně rozložených CKD sad.
Výroba sedanu Hwiparam, což mimochodem v překladu znamená píšťala, skončila v roce 2006. Citovaný Erik van Ingen Schenau odhaduje, že jich celkem vzniklo asi pět stovek.
Konec přišel v době, kdy už Pyeonghwa vyráběla i další modely. Opět od Fiatu se přes Vietnam do KLDR dostala osobní dodávka Ppeokkugi (v překladu kukačka), což byla první generace modelu Doblo. Výroba ale trvala jen krátce.
První generace modelů Hwiparam a Ppeokkugi zároveň znamenala konec severokorejských fiatů, protože jejich produkce byla zkrátka moc drahá a málo výdělečná. Církev se tak díky svým kontaktům obrátila do Číny a pod značkou Pyeonghwa začala vznikat plejáda různých čínských aut od sedanů přes SUV a pick-upy až po středně velké dodávky.
Nejprve šlo o licenci na SUV a pick-upy Huanghai, následně sedany Brilliance a také dodávky Jinbei, které vycházely z Toyoty Hiace. Nepříliš úspěšná byla licenční výroba limuzíny SsangYong Chairman pod jménem Zunma, v překladu kůň.
Některé modely Pyeonghwa, založené na čínských autech Huanghai, se dokonce vyvážely do Vietnamu, kde je prodávala opět firma Mekong Auto.
Ačkoliv nabídka modelů byla v průběhu let opravdu široká a přesně se zorientovat, co všechno se vlastně v KLDR pod značkou Pyeonghwa vyrábělo, není vůbec lehké, vysoká výrobní čísla to nepřineslo.
Třeba mezi lety 2002 a 2011 vzniklo celkem 6368 aut, což s odvoláním na Církev sjednocení napsal novinář van Ingen Schenau. Nejvyššího zisku dosáhla automobilka v roce 2009 a 2010, kdy vydělala 700, respektive 630 tisíc dolarů.
Související
A když v roce 2012 zemřel zakladatel Církve sjednocení Son-mjong Mun, navíc bylo jasné, že sluneční politika k úspěchu nepovede, rozhodla se jihokorejská strana z automobilky Pyeonghwa vystoupit. Nejdřív údajně hledala kupce svého podílu, nakonec ho ale celý převedla v roce 2013 na severokorejskou vládu. V tu dobu začala mnohá média psát o konci automobilky, k němuž ale nikdy nedošlo. Naopak pod severokorejským vedením se nadechla k novému životu.
Na veletrhu v Pchjongjangu v roce 2013 tak Pyeonghwa představila 36 nových modelů. Všechny vycházely z čínské licence, nově především automobilky FAW (ta spolupracuje do Volkswagenem, proto se loga severokorejského výrobce objevily i na některých modelech VW), dále také Brilliance, Great Wall, Jinbei nebo Beijing Jeep. Do portfolia se pak nově přidaly autobusy. Trochu posměšně se lze dočíst, že Severokorejci zkrátka nakoupili v Číně řadu aut, na která prostě přilepili svá loga a ukázali je jako vlastní. Příliš daleko od pravdy to zřejmě nebylo.
V Pchjongjangu otevřel také showroom značky, který byl minimálně před pandemií koronaviru přístupný turistům. Pořízeno v něm bylo i video, které ukazuje nejen několik rozličných modelů a zřejmě herce imitujících zákazníky, ale také prospekty nebo různé náhradní díly. Samotná výroba ve městě Nampcho nicméně po odchodu Církve sjednocení ještě výrazně klesla.
Související
Po vypuknutí celosvětové pandemie se Severní Korea před okolním světem zavřela ještě více než před tím, a informací o dalším osudu automobilky Pyeonghwa je tak jen velmi málo. Na Google mapách jsou vidět auta v areálu továrny ještě v roce 2019, o pět let později nicméně vyšlo najevo, že místo aut se v Nampcho vyrábějí mobilní raketomety.
Napsal to jihokorejský deník Chosun daily a následně se objevily i fotky vůdce Kim Čong-una, jak se údajně právě po závodě automobilky pohybuje ve vojenském nákladním vozidle.
A jestliže je Pyeonghwa nejslavnějším severokorejským výrobcem osobních aut, mezi nákladními auty patři tento titul jednoznačně značce Sungri. Ta vznikla už v roce 1950 a vyrábí hlavně modely podle ruských vzorů.
