Dvanáct členských států žádá Evropskou komisi o dočasné vyloučení hnojiv z mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM). Zemědělci volají po úlevě, průmysl varuje před precedentem. A Brusel? Ten se snaží najít cestu, jak nerozložit klimatickou politiku ani nepoložit farmáře.
Když se klimatická ambice střetne s realitou polí
CBAM měl být elegantním řešením: ochránit evropské výrobce před levnou a špinavou konkurencí ze zemí bez uhlíkového zpoplatnění. Dovozci platí za emise spojené s výrobou cementu, oceli, hliníku, elektřiny, vodíku a právě hnojiv.
Co vypadalo na papíře jako spravedlivé narovnání podmínek, v praxi naráží na tvrdou ekonomickou logiku. Ceny hnojiv rostou od roku 2020 a zemědělci čelí tlaku nízkých výkupních cen i rostoucích nákladů. Hnojiva tvoří podstatnou část jejich provozních výdajů. Navíc EU vlastní produkci nepokryje – část musí dovážet.
Analytická firma Sandbag odhaduje dopad CBAM pro nejbližší dva roky na méně než jedno procento – pár eur na tunu amoniaku, který bez poplatku stojí stovky eur. Jenže každé zdražení dovozu se promítne přímo do kalkulací farmářů. A ti už teď balancují na hraně rentability.
Průmysl bije na poplach
Evropští výrobci hnojiv jsou v pohotovosti. Asociace Fertilisers Europe označila případné osvobození za „naprosto nepřijatelné“ a varovala před podkopáním konkurenceschopnosti unijních firem. Norský gigant Yara dodává, že CBAM byl navržen právě proto, aby vyrovnal podmínky – oslabovat ho teď by byl špatný signál pro firmy investující do zelené transformace.
Průmyslová lobby varuje před dominovým efektem. Němec Peter Liese z Evropské lidové strany to formuloval jasně: „Pokud začneme s výjimkami, skončíme v kaskádě změn. Osvobodíte hnojiva a hned se objeví argumenty pro další odvětví.“
Polsko, významný výrobce hnojiv, se ocitlo v rozpolcené pozici. Ministr zemědělství Stefan Krajewski vyjádřil pochopení pro farmáře, zároveň však zdůraznil nutnost chránit konkurenceschopnost domácích producentů. Podobně opatrně se vyjádřilo Španělsko či Itálie.
Brusel hledá východisko
Evropská komise už v prosinci upravila pravidla a v lednu slíbila pozastavit některá běžná cla na komponenty hnojiv, aby kompenzovala dodatečné náklady CBAM. Nestačí to. Problém je v tom, že současná legislativa výjimku pro hnojiva neobsahuje.
Komise sice v prosinci navrhla změny, které by umožnily pozastavení v případě „vážných a nepředvídaných okolností“ ohrožujících vnitřní trh – fakticky nouzovou brzdu. Jenže tento návrh musí schválit jak vlády, tak Evropský parlament. Europoslanci už sice vybrali zpravodaje, ale termíny hlasování ministrů životního prostředí – odhadované na jaro nebo léto – nejsou oficiálně potvrzené. Rychlé řešení není na obzoru.
Zelená dohoda v testu reality
Spor o hnojiva odhaluje základní dilema evropské klimatické politiky. CBAM má chránit průmysl a tlačit obchodní partnery k čistší výrobě. Zároveň však vytváří napětí mezi různými sektory ekonomiky a mezi členskými státy s odlišnými zájmy.
Zajímavé je, že Česko, jehož premiér vlastní druhého největšího evropského výrobce dusíkatých hnojiv, zůstalo potichu. Možná proto, že jakákoli pozice by byla politicky choulostivá.
Brusel se teď musí rozhodnout: ustoupit tlaku a riskovat, že CBAM se rozpadne pod tíhou výjimek? Nebo trvat na principu a čelit hněvu zemědělců? Odpověď ukáže, jestli Zelená dohoda dokáže přežít kontakt s politickou realitou – nebo jestli se rozplyne jako hnojivo v dešti.
Zdroj info: Politico.eu
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
