Netradičních benefitů, které mají do firem nalákat novou pracovní sílu a zároveň udržet kvalifikované zaměstnance, stále přibývá. Možnost práce z ciziny proto v Česku nabízí stále více zaměstnavatelů. Ti si ovšem musí pohlídat formality, které s prací jejich lidí za hranicemi souvisejí. Nejčastěji jde o placení daní a pojištění.
IT konzultant a datový analytik Eduard Růžička pracuje pro českou konzultantskou firmu už přes tři roky. Práce z domova je pro něj téměř na denním pořádku, do kanceláře chodí hlavně proto, aby udržoval kontakt s kolegy. V říjnu si však na dva týdny s kolegy vyzkouší také práci z Kanárských ostrovů, na ni pak plánuje navázat klasickou dovolenou.
„Zamluvili jsme si tam společně apartmán, zaplatili letenky. Přes den budeme pracovat, večer poznávat ostrov. Pro firmu to není problém, stačí se připojit přes vzdálený přístup a pracovat můžeme odkudkoliv. Podmínka je, že práce musí být hotová,“ vysvětluje pro Aktuálně.cz Růžička.
Zatímco klasický home office je pro mnoho zaměstnanců už standardem, benefit v podobě možnosti pracovat třeba z pláže u moře je v českém prostředí stále neobvyklý. Rychle si ale na trhu práce, který je z hlediska bonusů pro zaměstnance stále omezenější, získává na popularitě.
Podle letošího průzkumu organizace ABSL, jež sdružuje stovky firem v oboru podnikových, IT a zákaznických služeb, nabízí tuto možnost již 44 procent zaměstnavatelů z technologických oborů a podnikových služeb. Třetina těchto firem přitom umožňuje svým zaměstnancům práci ze zahraničí v délce do 30 dnů. Osm procent schvaluje pobyt v délce jeden až tři měsíce a tři procenta pak déle než čtvrt roku.
Zaměstnanecký bonus láká nejen cizince, kteří si tím prodlužují návštěvu svých rodin v domovské zemi, ale právě i pracovníky, kteří chtějí spojit práci s cestováním, nebo rodiny s dětmi během prázdnin a svátků. „Zaměstnanec může pro českého zaměstnavatele pracovat na jakémkoliv místě na světě, pokud to povaha práce umožňuje a je na tomto místě zajištěna bezpečnost a ochrana zdraví zaměstnance,“ potvrzuje advokát a specialista na pracovní právo Jakub Klein z advokátní kanceláře eLegal.
Pozor na délku pobytu
Benefit, který může nalákat novou pracovní sílu či zpestřit rutinu stávajícím zaměstnancům, je ovšem spojen také s určitou byrokracií ze strany státu, kterou si firmy musí pohlídat.
Háček je zejména v délce zahraničního pobytu, která s sebou přináší daňové povinnosti platné v zemi pobytu a také odvody povinného pojištění. „V zahraničí může za určitých okolností dopadat na zaměstnance i místní legislativa, a to nejen pracovněprávní, ale například i daňová, včetně povinností v oblasti sociálního zabezpečení, zdravotního pojištění a z oblasti cizineckého práva,“ upozorňuje Jan Koval z advokátní kanceláře Havel & Partners.
Zejména z tohoto důvodu firmy umožňují práci ze zahraničí na období kratší než 183 dnů. Během výjezdu kratšího než půl roku řeší daňové dopady takzvané smlouvy o zamezení dvojího zdanění. To znamená, že zaměstnancům bude příjem za práci v zahraničí zdaněn v Česku.
Pokud by však zaměstnanec pracoval více než půl roku například ze Španělska, stal by se tamním daňovým rezidentem a musel by platit daň z příjmu dle španělských předpisů. „A stejně tak i povinné odvody, respektive by je za něj musel odvádět zaměstnavatel,“ připomíná dále Klein.
Pro zaměstnavatele by to tedy znamenalo, že se musí zaregistrovat na tamním finančním úřadě a začít platit zálohy na daních i tam.
„Při déletrvající práci by tak český zaměstnavatel musel mít nastudované španělské právo, aby zajistil, že podle například španělských předpisů jsou zaměstnanci poskytovány dostatečné garance a ochrana jako místním pracovníkům. Jedná se například o dostatečné přestávky, dovolenou a podobně,“ pokračuje Koval.
Dodává, že zaměstnanec naopak nemá žádnou povinnost si o španělském právu cokoli studovat, přestože se to doporučuje.
Formuláře s sebou
Poměrně komplikovaná je situace v případě dlouhodobějšího zahraničního pobytu také u zdravotního a sociálního pojištění. Předtím, než zaměstnanec vyjede, musí získat potvrzení od České správy sociálního zabezpečení, že podléhá českému systému sociálního pojištění. „To je takzvaná A1, formulář, který platí v celé Evropské unii,“ upřesňuje Miroslav Kocman, daňový poradce a partner v kanceláři Rödl & Partner.
V případě, že se jedná o pobyt mimo Evropskou unii, je třeba prověřit, zda zaměstnanci nevzniká povinnost podle tamních předpisů. To, zda zaměstnanec pracuje z EU či mimo ni, ale není podle právníků z hlediska papírování pro firmy zas takový rozdíl. Připouštějí však, že Evropská unie nabízí jednotné právní prostředí, a to hlavně u sociálního pojištění. „Je zde zaručená větší spolupráce jednotlivých úřadů a snazší přechod mezi pojištěním v rámci jednotlivých států EU,“ vysvětluje Klein.
Zaměstnavatel musí řešit i případné úrazy svých lidí v zahraničí. Podmínky jsou v tomto případě stejné jako u práce z domova. „Zaměstnavatel odpovídá za úrazy zaměstnance v pracovní době a zejména z tohoto důvodu by měl dbát na dostatečnou odpovědnost zaměstnance a kontrolu místa, odkud zaměstnanec bude práci vykonávat,“ připomíná dále Koval.
„Typicky se může jednat o kontrolu skrze webkameru, přes zaslané fotografie od zaměstnance a podobně,“ uzavírá advokát.
