Belgický přístav Zeebrugge má problém. Ne technický, ne bezpečnostní – politický. Ruské tankery tu pravidelně kotví, překládají náklad a pokračují dál. Formálně je všechno v pořádku: plyn, který přepravují, pochází z Ameriky nebo Kataru. Jenže lodě patří Rusům. A Evropská unie se teď rozhodla, že tahle mezera v sankcích je příliš velká na to, aby ji dál ignorovala.
Jak to funguje v praxi
Terminál v Zeebrugge provozuje společnost Fluxys, která má s ruským gigantem Yamal LNG smlouvu platnou do roku 2035. Princip je prostý: ruské tankery přijedou, přeloží americký nebo katarský plyn na menší lodě a pokračují dál do Evropy. Samotný plyn není ruský, takže technicky vzato nejde o porušení sankcí. Ale ruské společnosti na tom vydělávají – a to Brusel trápí.
Pro Rusy je to výhodné řešení. Severomořské přístavy jsou dostupnější než arktická trasa do Asie, která je v zimě neprůjezdná i pro ledoborce. Zhruba dvě třetiny belgického dovozu plynu pak proudí dál do Evropy, zejména do Německa. Evropa sice omezuje ruský plyn, ale ruské lodě jí stále pomáhají distribuovat plyn z jiných zdrojů. Paradox? Rozhodně.
Diplomatické tahanice
Během vyjednávání o širším zákazu dovozu ruského plynu se Belgie postavila proti zahrnutí překládkových služeb do balíčku. Argumentovala tím, že nová legislativa už stejně pokryje veškeré přítoky ruského LNG. Tlak ze strany některých členských států a evropských zákonodárců ale nakonec vedl ke kompromisu: zákaz překládek byl zahrnut do čtrnáctého balíčku sankcí z června 2024, úplný zákaz dovozu pak do devatenáctého balíčku z letošního roku.
Proč to neřešit rovnou v rámci zákazu dovozu? Diplomaté vysvětlují, že sankční režim nabízí širší právní nástroje než obchodní opatření. Existovaly obavy, že omezení překládek by se hůře obhajovala před soudy. A to není planá hrozba – maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó už oznámil, že Budapešť EU zažaluje, jakmile nový zákon vstoupí v platnost.
Čísla mluví jasně
Navzdory všem snahám o snížení závislosti na ruských energiích proudí ruský LNG do Evropy stále ve značných objemech. V roce 2024 zakotvilo v evropských přístavech rekordních 17,8 milionu tun ruského zkapalněného plynu, v první polovině roku 2025 dovoz meziročně vzrostl o sedm procent. Zákaz překládky, který má vstoupit v platnost 26. března 2026, se dotkne přibližně pětiny ruského LNG z arktického projektu Jamal.
EU sice dosáhla politické dohody o úplném ukončení dovozu ruského plynu do konce roku 2027, ale cesta k tomuto cíli je strmá. Některé hlasy varují, že ruský plyn bude pro udržení cenové stability potřeba minimálně do konce dekády. Jiní naopak hovoří o „historickém úspěchu“ a „vysoušení Putinovy válečné pokladny“.
Příběh belgického přístavu ukazuje, jak složité je skutečně odříznout Rusko od evropského energetického trhu. Sankce mají své skuliny a každá skulina znamená peníze, které dál tečou do ruské ekonomiky. Brusel teď chce jednu z nich zacelit. Kolik dalších ale ještě zbývá? A dokáže Evropa skutečně dodržet svůj slib úplného rozchodu s ruským plynem, nebo se nakonec ukáže, že realita je tvrdší než politická rétorika?
Zdroj info: Politico.eu
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<