Minimální důstojná mzda pro rok 2022 činila 40 912 korun hrubého za měsíc, v Praze kvůli vyšším životním nákladům dokonce 42 776 korun hrubého. Vyplývá to z propočtů expertní Platformy. Jedná se o částku, za kterou lidé pracující na plný úvazek zvládnou při stávající hladině cen pokrýt výdaje za všechny běžné věci.
Na hranici minimální důstojné mzdy loni mnoho lidí nedosáhlo. Pod touto hranicí bylo 63 procent pracovních úvazků. Jednalo se o 53 procent mužů a 68 procent žen.
Lidé pobírající takovou mzdu si podle Platformy pro minimální důstojnou mzdu nevydělají tolik, aby byli sobě a svým domácnostem schopni pokrýt náklady na běžný život.
Do těchto nákladů jsou započítány například výdaje na stravu a bydlení, ošacení, dopravu, telefonní služby, zdravotní péči, vzdělání a volný čas i úspory pro případ neočekávaných okolností.
Při výpočtu sociologové počítají s tím, že důstojnou mzdu pobírá pracující člověk na plný úvazek, který kromě sebe živí i dítě či jinou závislou osobu.
| Položka | Měsíční výdaje |
| Potraviny | 7422 Kč |
| Bydlení | 12 499, V Praze 13 998 Kč |
| Oblečení a obuv | 1414 Kč |
| Doprava | 1987 Kč |
| Telekomunikace | 1402 Kč |
| Volný čas a vzdělávání | 3527 Kč |
| Zdraví a hygiena | 1350 Kč |
| Úspory | 4175 Kč |
Pro výpočet sociologové definovali osm kategorií běžných výdajů, pro které stanovili minimální standard. Některé částky jsou postavené na dostupných doporučeních jako například strava. Ta je vypočítána podle doporučení české Společnosti pro výživu. U bydlení pak vycházeli odborníci z každoročně aktualizovaných normativních nákladů Ministerstva práce a sociálních věcí ČR pro výpočet dávek na bydlení.
Důstojná mzda i procento úvazků, které na ni nedosáhnou, se rok od roku zvyšuje. V roce 2021 činila minimální důstojná mzda v regionech 31 146 korun, v Praze 36 717 korun. „V absolutních číslech tento skok představuje odhadem 800 tisíc úvazků,“ počítá ekonom Jan Bittner z Vysoké školy ekonomické meziroční nárůst.
Jako důvod zmiňuje především nedostatečný růst mezd vůči vysoké inflaci. Největší pokles reálných mezd byl podle něj loni v sektorech, kde je dominantním zaměstnavatelem stát, a to o 16 procent ve vzdělávání a o 11,5 procenta v zdravotní a sociální péči.
Větší část společnosti tak navzdory tomu, že pracuje na plný úvazek, jen stěží pokryje běžné výdaje tak, aby se zároveň cítila pohodlně. Pro mnoho z nich to podle analýzy znamená ekonomickou nejistotu, dodatečnou práci a v té souvislosti méně volného času, času stráveného s rodinou či zadlužování se.
Pozadu za průměrem EU
Jedním z nedostatků, na který odborníci z platformy poukazují, je slabá vyjednávací pozice pracovníků a s tím spojený nízký tlak na navýšení mezd.
„To umocňuje také fakt, že se u nás vyjednává převážně na podnikové a nikoli sektorové úrovni, jako to je běžné například v Německu,“ vysvětluje politoložka Kateřina Smejkalová z tink-tanku Friedrich-Ebert-Stiftung a upozorňuje na to, že je Česko v tomto směru pozadu za průměrem Evropské unie.
Členem odborů je v Česku jen asi každý osmý zaměstnanec a mzdové podmínky má prostřednictvím kolektivní smlouvy vyjednané asi jen každý třetí. Průměrná mzda v případě zaměstnaných s kolektivní smlouvou přitom dosahuje v průměru o 17 procent vyšších hodnot než mzda bez kolektivní smlouvy.
