Mladé u řemesla odrazují nízké nástupní platy, proto často přecházejí k rozvozovým službám či do fastfoodů. „Ovšem pokud je to aspoň průměrně schopný kluk nebo holka a vydrží pár let pracovat, pak si může založit živnost nebo vlastní malou firmu a plat se znásobí. Může si vydělávat i dost přes sto tisíc měsíčně, to je už dnes u soukromníků naprosto běžné,“ říká ředitel Střední odborné školy Jarov.
Vysoké výdělky podle Miloslava Janečka lákají stále více i „bílé límečky“ s vysokoškolským titulem, které už nebaví jejich zaměstnání a chtějí pracovat manuálně.
V kterých oblastech podle vaší zkušenosti nejvíc chybí řemeslníci?
Z řemesel, která jsou nějakým způsobem navázaná na naši školu, v tuto chvíli rozhodně nejvíc chybí svářeči, což ale zároveň není klasický učební obor. V rámci naší školy máme svářečskou školu, protože žáci několika řemesel musí projít svářečským kurzem. Pak také hodně chybí všechna střechařská řemesla, to znamená hlavně pokrývači, klempíři, částečně i tesaři. Zájem je ale také o absolventy nižších kategorií středního odborného vzdělání. Stavební firmy nám říkají, že ani pomocní dělníci nejsou.
Absolventy stavebních oborů postrádá podle průzkumu společnosti CEEC devět z deseti stavebních firem. Čím to je podle vás způsobené?
Jednak na tyto školy chodí málo mladých a absolventů je pak nedostatek. Další důvod je ten, že lidé se vyučí, ale pak nedělají v oboru. Při dnech otevřených dveří říkáme rodičům, že je potřeba dopředu přemýšlet, aby jejich dítě vybrané řemeslo aspoň trochu bavilo, což bohužel v deváté třídě málokdo ví, protože v České republice prakticky neexistuje kariérové poradenství.
Nedá se to ale vyčítat základním školám, protože ty mají spoustu jiné práce. Každopádně kariérové poradenství na druhém stupni základní školy chybí, proto bohužel absolvuje spousta dětí obor, který je nebaví. Vybrali jim ho rodiče, a když se dětí zeptám, co by dělaly raději, často chtějí třeba jezdit s kamionem. Odhaduju, že do vystudovaného oboru pak nenastoupí i více než polovina absolventů.
Často se také stává, že člověk dostane výuční list z nějakého řemesla, nemá žádnou praxi, a když se nechá zaměstnat, firma mu dá naprosto minimální plat. Když potom kluk dostane nabídku, aby šel rozvážet s dodávkou jídla nebo balíky, a dají mu o 10, možná i 15 tisíc korun víc, tak je ztracený. Většinou se už do svého oboru nikdy nevrátí. Tohle nemá řešení. Přinutíte tu firmy, aby dala začínajícímu řemeslníkovi víc? Nedají mu víc, protože ten kluk jim ze začátku příliš nevydělá. Kdyby ale zatnul zuby, vydržel pár let a stal se z něj dobrý řemeslník, pak už jeho odměna poroste. Když bude řidičem, tak zůstane pořád na přibližně stejné úrovni.
Takže nástupní plat je velký problém, který mladé od řemesel odrazuje?
Tím jsem si naprosto jistý. Na druhou stranu dobré podmínky mají absolventi řemeslných oborů, kteří nastoupí do nějaké rodinné nebo spřízněné firmy.
Anebo si sami založí živnost?
Ano, ale těsně po vyučení na to ještě nemají. Ovšem pokud je to aspoň průměrně schopný kluk nebo holka a vydrží pár let pracovat, pak si může založit živnost nebo vlastní malou firmu, nabalí na ni pár dalších řemeslníků a plat se znásobí. Může si vydělávat i dost přes sto tisíc měsíčně. Takové výdělky jsou dnes u soukromníků už naprosto běžné.
Když si chce člověk vydělávat i na dnešní dobu hezké peníze, už se nemusí stát právníkem nebo něčím podobným, ale stačí, když se vyučí řemeslo a tomu se opravdu věnuje. Nedostatek řemeslníků ale není problém jenom České republiky nebo celé Evropy, platí to i v řadě dalších zemí celého světa. Spousta našich řemeslníků proto odchází pracovat do zahraničí. Pohraničí je v tomto ohledu v podstatě vyluxované.
Podle průzkumu personální agentury Hofmann nedokončí některé učební obory i více než třetina dětí. Odpovídá to realitě v řemeslných oborech?
Bohužel nejspíš ano. Naše škola má na začátku školního roku přes 1500 žáků. V průběhu každého školního roku odejde z různých důvodů kolem 170 žáků. Několik málo jedinců i vyloučíme, protože mají problémy třeba s chováním nebo docházkou, ale většina z nich přestane chodit sama. Začnou si vydělávat například ve fastfoodu nebo něčem podobném.
Jak vyřešit nedostatek řemeslníků v Česku?
Hlavně by bylo potřeba zvýšit nástupní platy.
Když na pracovním trhu chybí nějaká profese, měly by se výdělky v tomto odvětví zvyšovat přirozeně.
Také se zvyšují.
Z dat ale vyplývá, že se ve stavebnictví obecně, ale i jednotlivých řemeslnických oborech zvyšují pomaleji, než je celorepublikový průměr.
Ale dobří řemeslníci, kteří si založí živnost nebo malou firmu, si cenu svých zakázek zvyšují velice slušně.
Co pro zvýšení zájmu o řemeslné obory mohou dělat školy?
Snažíme se, aby o nás bylo co nejvíc slyšet. Spolupracujeme s Prahou 9, takže už řadu let k nám chodí z této části města základní školy, které nemají svoje dílny, na polytechnickou výchovu. V průběhu školního roku u nás vyzkouší řadu řemesel.
Ministerstvo školství teď připravuje změnu školského systému, který se hodně dotkne středních odborných učilišť a škol. Chce snížit množství učňovských oborů, některé sdružit do univerzálnějších a zároveň posílit kapacity na technických lyceích. Co tomu říkáte?
Přiznám se, že to nesleduji příliš podrobně, protože jsem už životem poučený, že různých podobných nápadů bylo za minulé desítky let kvantum a jenom malý zlomek z nich se nakonec podařilo zrealizovat. Proto příliš nevěřím, že by se nyní něco takového podařilo. Myslím si ale, že snížit počet žáků na učebních oborech a zvýšit počet žáků na technických lyceích není příliš proveditelné, protože řada dětí není schopna takové vzdělání zvládnout. Naprosto ale souhlasím, že je potřeba udělat revizi a změnit naše vzdělávání.
Je třeba, aby školy měly větší samostatnost, aby mohly pružněji reagovat na moderní technologie a nečekaly na to, až se to změní v rámcovém vzdělávacím programu. Určitě by se dalo dlouze diskutovat a asi i realizovat snížení počtu oborů.
Také si dovedu představit, že by se některé obory spojily, například truhlář a tesař by mohl být jeden obor, možná i malíř s podlahářem neboli jakési dokončovací práce na stavbách. Z určitého úhlu pohledu by to šlo realizovat i u oborů obkladač a instalatér. To je dneska nesmírně žádané. Řada zedníků, kteří se věnují obkladačskému řemeslu, si dělá rekvalifikaci na instalatéra anebo obráceně vyučený instalatér si dělá rekvalifikaci na obkladače, aby mohl udělat celou zakázku.
Jaký je zájem o rekvalifikace dospělých na řemeslnických oborech?
Máme daleko víc zájemců o rekvalifikace neboli dnes správně profesní kvalifikace, než jsme schopni realizovat. Zvýšili jsme počty kurzů, ale už nejsme schopni přidávat další. Velice často k nám přicházejí lidé s vysokoškolským vzděláním, kteří chtějí přejít na řemeslo. Například před časem přišel člověk, který dělal ajťáka v nějaké bance, ale u nás se přihlásil na kurz malíře s tím, že toto povolání byl jeho celoživotním snem. Kurzem úspěšně prošel, už pár let dělá malíře a věnuje se specialitám, jako jsou benátské štuky a podobně.
Dneska prý vydělává srovnatelně, jako když byl ajťákem, ale dělá práci, která ho baví. Když k nám přišel, bylo mu kolem 40 let a říkal, že mu už ve výpočetní technice trochu ujíždí vlak. Každá škola našeho typu, která dělá rekvalifikace, vám potvrdí, že mají strašně moc zájemců a že nejsou schopny všechny přijmout.
Kompletní rozhovor si můžete přečíst v novém vydání týdeníku Ekonom ve čtvrtek 12. října.
