Formování nové vládní koalice navazující na výsledky voleb probíhá v hektických názorových střetech, zjednodušíme-li vzniklou složitou až nepřehlednou politickou situaci konceptem Okamovy břitvy. Potvrzuje se historická zkušenost, že nejcitlivějším bodem změny politického směřování společnosti bude oblast veřejných financí.
Z programového prohlášení je zřejmé, že bude třeba hledat nové zdroje veřejných financí – na slibované snižování daní či valorizaci penzí, abychom jmenovali ty asi nejvýznamnější položky, které ani znovu obnovené EET nevygeneruje. A to jistě nebude z populistického repertoáru všechno.
Lze tedy předpokládat, že zadlužování generace našich potomků bude zvýšenou mírou pokračovat, ostatně k módní nárokové doktríně bez vazeb na tvorbu zdrojů má v současnosti sklon většina společnosti. Sníženou míru citlivosti lze aktuálně pozorovat u odborových předáků při jednáních o tempu růstu mezd ve veřejném sektoru.
V tomto směru ostatně zkušenosti se zcela nemonetárními řešeními autoritářskými populisty máme: na konci druhé dekády milénia bylo tehdejší vládou odebráno (rozumněj znárodněno) v odvětví komerčního pojišťovnictví zhruba 10 miliard korun z matematicky stanovené rezervy životního pojištění patřící životním klientům. A to na dárky pro vládní volební elektorát. Takto „upravit“ matematický model rezervy potřebné velikosti na výplaty z životního pojištění si v rámci minulého režimu netroufli ani komunisté.
Autor: Jaroslav Daňhel
Foto: Pixabay
<
