Rozhovor s Cyrilem Svobodou, ředitelem Diplomatické akademie a ředitelem Diplomatického institutu, z. ú. a bývalým ministrem zahraničí
Cyril Svoboda je ředitel Diplomatické akademie a ředitel Diplomatického institutu, z. ú. a bývalý ministr zahraničí. Diplomatická akademie se stará o vytváření dobře fungující sítě mezi svými studenty a učiteli a představiteli veřejné moci v České republice. Doplňuje teoretické znalosti o praktický pohled, který může být každému k užitku a pomáhá k jeho osobnímu růstu.
„Bez dobrých diplomatů se nedá dělat politika. Diplomacie je profese, každý den s někým snídat, jednat, obědvat, sledovat vývoj v místě působení, vytvářet vztahy a udržovat je, hájit zájmy své země, a to nejen politické, ale také kulturní, společenské, zpravodajské nebo ekonomické. Trvalý úkol, který nemá konec. Ne každý to umí, i když o sobě tvrdí, že je diplomat,“ říká Cyril Svoboda.
Kdo je podle vás diplomat? Jaký je rozdíl mezi velvyslancem a diplomatem? Existuje obecná definice?
Velvyslanec je nejvyšší diplomatická hodnost, kterou uděluje státní tajemník Ministerstva zahraničních věcí. Ne každý diplomat dosáhne na tuto nejvyšší diplomatickou hodnost, takže diplomatů je více, než je velvyslanců. Dokonce i osobě, kterou prezident republiky jmenuje mimořádným a zplnomocněným velvyslancem a pověří ho vedením zastupitelského úřadu, státní tajemník propůjčí hodnost velvyslance, pokud mu již nebyla udělena.
Kdo byl vaším diplomatickým vzorem?
Robert Schuman, protože byl s to dohodnout integraci Evropy včetně poraženého Německa jako plnohodnotného spojence, a to čtyři roky po druhé světové válce.
V jakém stavu je podle vás dnes obecně diplomacie?
Diplomacie je nástroj politiky, je taková, jaké je politická vůle. Mezi diplomaty jsou skvělí lidé, průměrní i podprůměrní. Jako ve všech profesích.
Je diplomacie slabost?
Diplomacie je profese, každý den s někým snídat, jednat, obědvat, sledovat vývoj v místě působení, vytvářet vztahy a udržovat je, hájit zájmy své země, a to nejen politické, ale také kulturní, společenské, zpravodajské nebo ekonomické. Trvalý úkol, který nemá konec. Ne každý to umí, i když o sobě tvrdí, že je diplomat. Bez dobrých diplomatů se nedá dělat politika. A co zmůže sebe lepší diplomat, když politické zadání je špatné, škodlivé nebo nebezpečné.
Jak je na tom naše obchodní diplomacie?
Obchodní diplomacie má význam jen tam, kde není svobodný trh. Buď jde o relaci k zemi, jejíž ekonomika není plně liberalizována, nebo konkrétní zakázka je sice ve svobodné zemi, ale je mimo volnou soutěž, například stavba jaderné elektrárny nebo nákup vojenského materiálu. Její úspěšnost se projevuje v úspěšném rozvoji obchodních nebo ekonomických vztahů.
Je dobré směšovat lidská práva a obchodní diplomacii?
To je otázka politická. Jaké dostane diplomat zadání, takové splní. Politická reprezentace sama rozhodne, co má pro ni prioritu. Posláním diplomata je zastupovat hlavu státu (svou zemi) a ne vyjadřovat své názory.
Vrátil byste se někdy ještě rád do funkce kariérního diplomata?
To muselo záležet na tom, jaké by bylo zadání. Problém je věkový. Kariérní diplomat musí skončit v roce, ve kterém dosáhne věku 70 let.
Na co by si obecně měl diplomat dát pozor?
Aby myslel víc na zájem své země než na svou kariéru. Jinak se stane jen více nebo méně úspěšným leštičem politických klik. Takoví se vyznají v jen intrikách, a to je pro diplomacii málo.
Máme podle vás diplomatické hvězdy?
Mezi našimi diplomaty se najdou i velmi schopní. Není jich mnoho, ale jsou.
Je možné být diplomatem i v běžném životě?
Jistě. Proč ne?
Měly by se základy diplomacie učit třeba místo občanské nauky?
Určitě je lépe vědět více o světě, našich dějinách, mít kulturní rozhled. Techniku jednání je možné vždy doplnit, ale všeobecné vzdělání ne. Vzdělání pomáhá otevírat dveře.
Je pravda, že jste s bratrem ministrovali v mládí nedávno zesnulému kardinálu Dominikovi Dukovi?
Ano.
Byl podle vás kardinál Duka velký diplomat?
Nevím, co je velký nebo malý diplomat. Dominik kardinál Duka byl výraznou osobností, proto nebyl lidem lhostejný. Jednoho měli rádi a jiným skutečně vadil. To je lépe, než aby byl společnosti „ukradený“, jako bezejmenná figurka.
Děkuji za rozhovor.
Autor: Renáta Lucková
Foto: Poskytnuto Cyrilem Svobodou
<
