Centrální banky utíkají od dolaru. Začíná nová finanční éra?

Válka na Blízkém východě a uzavření Hormuzského průlivu rozhýbaly globální trh s ropou. Ceny vyletěly nahoru a země závislé na importu se ocitly v pasti: musí platit více dolarů za stejné množství suroviny, zatímco jejich vlastní měny slábnou. A právě tady přichází na řadu prodej amerických dluhopisů.

Turecko je ukázkovým příkladem. Tamní centrální banka v únoru 2026 zasáhla masivně – celkové devizové rezervy země klesly během jediného měsíce o 10,9 miliardy dolarů, ze 76,6 na 65,7 miliardy. Značnou část intervencí tvořil prodej zahraničních obligací, včetně amerických státních dluhopisů. Cíl byl jasný: podpořit tureckou liru, která se pod tlakem drahé ropy propadala.

Thajsko čelí podobnému tlaku. Země je kriticky závislá na dodávkách energie procházejících Hormuzským průlivem – jakékoli narušení této tepny se okamžitě promítá do cen a stability měny. Indie pak na Blízkém východě nakupuje téměř 90 procent zkapalněného plynu a polovinu potřebné ropy. Indická rupie od začátku konfliktu klesá vůči dolaru a blíží se historickým minimům.

State Bank of India to formulovala docela trefně: „Nemá smysl šetřit peníze na horší časy, když jsou potřeba dnes.“ Indie disponuje devizovými rezervami v hodnotě 700 miliard dolarů a jejich využití je jedním z pěti doporučených kroků, jak zabránit dalšímu pádu rupie.

Nejde ale jen o země importující ropu. Centrální banky obecně diverzifikují svá portfolia a odklánějí se od dolaru. V polovině roku 2025 držely poprvé více zlata než amerických vládních dluhopisů. Důvěru v americkou měnu podle analytiků rychle podkopává rostoucí zadlužení Spojených států.

Americké ministerstvo financí tyto změny pociťuje na vlastní kůži. Od chvíle, kdy začala válka na Blízkém východě, vzrostla výnosnost desetiletých amerických dluhopisů z přibližně 3,9 procenta na 4,44 procenta. U dvouletých dluhopisů to bylo z 3,35 procenta na více než 4 procenta – obě hodnoty dosáhly osmiměsíčních maxim.

Když centrální banky prodávají americké dluhopisy, jejich cena klesá a výnosy rostou. Pro Washington to znamená dražší půjčování. A když je největším zahraničním věřitelem USA Japonsko s dluhopisy v hodnotě 1,2 bilionu dolarů, každý pohyb na tomto trhu má globální důsledky.

Česká národní banka zatím drží stabilní kurz. Devizové rezervy ČNB dosahovaly k únoru 2026 přibližně 181,1 miliardy dolarů, přičemž vládní dluhopisy tvořily ke konci roku 2025 zhruba 42,4 procenta těchto rezerv. ČNB ale také aktivně navyšuje podíl akcií ve svém portfoliu s cílem dosáhnout do roku 2029 až 30 -ti procentního podílu. Diverzifikace není jen módní slovo – je to strategie přežití.

Zajímavé bude sledovat, jak se zachovají země Perského zálivu. Ty drží obrovské objemy aktiv v dolarech a své měny mají navázané právě na americkou měnu. Pokud začnou i ony měnit strategii, globální trh s dluhopisy to pocítí ještě výrazněji.

Možná jsme svědky konce éry, kdy americké dluhopisy byly automatickou volbou pro každou centrální banku. Ale co přijde potom?