Trpělivost byla kdysi ctnost. Dnes je to téměř diagnóza. Přitom čekání nikam nezmizelo – jen jsme zapomněli, že k životu patří.
Pamatujete si dobu, kdy se na telefon čekalo roky? Kdy pořadník na byt znamenal dekádu nejistoty a dovolená u moře byla výsledkem kombinace štěstí, známostí a vytrvalosti? Tehdy nikdo nemluvil o selhání systému. Čekání bylo prostě součástí normálního života. Dnes stačí, když se stránka načítá o tři vteřiny déle, a už cítíme frustraci. Co se změnilo?
Když trpělivost nebyla slabost
V minulosti bylo čekání přirozenou součástí každodenní reality. Lidé čekali na byt, auto, telefon – a nezdálo se jim to absurdní. Možná i proto, že alternativa neexistovala. Nemohli jste si objednat nový telefon přes internet, zavolat si Uber místo čekání na tramvaj nebo si stěžovat na sociálních sítích, že vám balík dorazil až druhý den.
Jenže čekání nikam nezmizelo. Stále čekáme – na lékaře, ve frontě u pokladny, v dopravní zácpě, na verdikt soudu. Vezměte si třeba civilní řízení: v roce 2023 se podařilo zkrátit průměrnou délku prvostupňového řízení o 153 dní. Zní to slibně? Jenže pořád mluvíme o 662 dnech – téměř dvou letech. A to je pokrok. Pacienti čekají na plánované operace měsíce, v Praze a Brně jsou dopravní zácpy denním chlebem. Čekání je tu pořád, jen jsme ztratili schopnost s ním žít.
Okamžité uspokojení jako nová norma
Technologické firmy nás naučily očekávat okamžité uspokojení. Streamovací služby, rychlé doručení, komunikace – vše má být hned. A když není, spouští se v mozku stresová reakce. Paradoxně právě technologie, které měly čekání eliminovat, přispívají k naší klesající trpělivosti.
Firmy využívají prediktivní analýzu a IoT k minimalizaci čekacích dob, zavádějí virtuální fronty v bankovnictví, telekomunikacích i zdravotnictví. Průměrná ošetřovací doba na nemocničních oddělení akutní péče klesla v roce 2022 na 5,5 dne. Přesto vnímáme čekání jako ztrátu času a produktivity – jako něco, co by v moderním světě nemělo existovat.
Čekání jako prostor, ne překážka
Možná bychom měli změnit perspektivu. Studie z oboru psychologie ukazují, že čekání může být tréninkem trpělivosti a psychické odolnosti. Záleží na tom, jak se na něj díváme – jestli jako na obtěžující překážku, nebo jako na prostor pro zklidnění.
Čekání má hluboké psychologické, sociální i ekonomické dopady. Ovlivňuje naše rozhodování i celkovou životní spokojenost. A možná právě proto, že je tak univerzální, bychom ho neměli vnímat jako anomálii.
Co kdyby čekání nebylo selhání systému, ale příležitost? Příležitost zpomalit, zamyslet se, naučit se trpělivosti v době, která ji systematicky ničí. Dokážeme si to ještě dovolit?
Zdroj info: nasezdravotnictvi.cz, Psychologie.cz
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
