Když kanadský premiér Mark Carney v pátek stanul v Pekingu po boku Si Ťin-pchinga, nebyla to jen diplomatická zdvořilost. Byla to zpráva. A adresát seděl ve Washingtonu. Carney přijel do Číny s jasným vzkazem: Kanada má dost toho, aby byla rukojmím amerických tarifů a hrozeb. A Peking? Ten má dost toho, aby byl sám.
Poprvé od roku 2017 stál kanadský premiér v Síni lidu. Poprvé po sedmi letech napjatých vztahů – od zatčení manažerky Huawei Meng Wan-čou v prosinci 2018 – obě strany mluví o „strategickém partnerství“. Carney to nazval „historickou příležitostí“. Rétorika byla velká – ale co za ní stojí?
Když ti soused hrozí anektováním, hledáš si nové přátele
Carney neodletěl do Pekingu z nudy. Odletěl tam proto, že Donald Trump znovu sedí v Bílém domě, znovu mluví o clech a tentokrát si dovolil naznačit, že by Kanada mohla být „51. státem USA“. To není jen urážka. To je signál, že tradiční spojenectví má trhliny.
A tak Kanada dělá to, co dělají malé a střední mocnosti, když se cítí zatlačené do kouta: diverzifikuje. Carney přijel nabídnout zemědělství, energii, finance. Čína přijala nabídku – a není divu. Bilaterální obchod mezi oběma zeměmi dosáhl v roce 2024 téměř 119 miliard kanadských dolarů. V první polovině roku 2025 pokračoval v růstu na 64,2 miliardy.
Pro zemi, která se snaží snížit závislost na jediném obchodním partnerovi, to nejsou zanedbatelná čísla. Spojené státy totiž stále tvoří největší část kanadského exportu. Ale právě proto je Peking tak lákavý – nabízí alternativu. A Čína? Ta potřebuje spolehlivé dodavatele energie a potravin. Obě strany mají co nabídnout. A obě mají důvod jednat rychle.
Pragmatismus místo ideologie – aspoň na papíře
Carney v Pekingu nemluvil o lidských právech. Nemluvil o ujgurských táborech. Mluvil o kanole, lithiu a finančních službách. „Věřím, že právě v těchto oblastech můžeme dosáhnout okamžitého a trvalého pokroku,“ prohlásil.
Politiku nechme stranou, bavme se o byznysu – to je pragmatismus, který může fungovat, pokud obě strany zavřou oči před tím, co je dělí. Kanada v roce 2024 uvalila cla na čínské elektromobily, Čína odpověděla cly na kanadskou kanolu. Import z Kanady do Číny klesl o 10,4 %. Teď se obě strany snaží najít cestu zpět. Podle kanadského ministra průmyslu jednání o clech pokračují.
Geopolitická hra, kde nikdo nevyhrává napoprvé
Analytici jsou opatrní. Kanada je hluboce zakořeněna v amerických bezpečnostních a zpravodajských strukturách – dramatický odklon od Washingtonu je nepravděpodobný. Ale i pragmatičtější ekonomická politika vůči Číně by byla signálem. Pro Peking i pro zbytek světa.
Pokud se Kanada, člen G7 a tradiční spojenec USA, rozhodne jednat s Čínou nezávisle, může to oslabit americkou snahu o „decoupling“ – ekonomické oddělení od Pekingu. A to je přesně to, co Si Ťin-pching potřebuje: ukázat, že americká strategie izolace Číny nefunguje ani mezi nejbližšími spojenci.
Pro Kanadu je to hra na dvě strany. Potřebuje Čínu jako protiváhu vůči USA. Ale nemůže si dovolit ztratit Ameriku jako hlavního partnera. Carney to ví. A právě proto mluví o „historických ziscích“ – protože ví, že okno příležitosti se může rychle zavřít.
Zdroj info: Reuters
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
