Colette Solomon z organizace Women on Farms Project ví, co znamená žít ve stínu evropských pesticidů. Tato aktivistka už léta dokumentuje, jak látky zakázané v EU poškozují zdraví jihoafrických zemědělských dělnic. „Našli jsme stopy těchto chemikálií v krvi žen i jejich dětí. Způsobují chronická onemocnění, v některých případech i smrt,“ říká Solomon při setkání s úředníky Komise v Bruselu.
Když se sliby rozplynou
Evropská komise v roce 2020 slíbila, že zakáže vývoz toxických pesticidů do třetích zemí. Znělo to jako logický krok. Koneckonců – proč by měla Unie prodávat do zahraničí látky, které považuje za příliš nebezpečné pro vlastní občany? Jenže od té doby se nestalo prakticky nic.
V roce 2024 schválily členské státy EU vývoz téměř 122 000 tun pesticidů, jejichž použití je na jejich vlastních farmách zakázáno. Mezi největší vývozce patří německé společnosti BASF a Alzchem Group.
Když se politika střetne s principem
Veronica Manfredi z environmentálního odboru Komise situaci nijak nezlehčuje. „Musíme se orientovat v odlišném politickém klimatu v napjatých geopolitických časech,“ vysvětluje. Od roku 2020 se Evropa posunula doprava, obchodní války se zostřily a ekologické ambice narazily na realitu průmyslových zájmů.
Přesto není všechno ztraceno. V prosinci 2024 poslalo šest členských států – Dánsko, Rakousko, Francie, Lucembursko, Nizozemsko a Švédsko – Komisi dopis s výzvou k zavedení zákazu. Evropský parlament opakovaně volá po ukončení „dvojího standardu“.
Problém je, že Brusel místo konkrétních kroků slibuje „posouzení problematiky“. Posouzení. Ne zákaz.
Odpovědnost na obou stranách
Manfredi zároveň zdůrazňuje, že dovážející země nesou svůj díl odpovědnosti. „Je to suverénní právo třetích zemí posoudit a rozhodnout,“ říká. Úřady v těchto státech jsou ale často podfinancované a nemají dostatek odborníků na chemické látky.
Brusel se snaží situaci řešit nepřímo: zpřísňuje limity reziduí pesticidů v dovážených produktech, což má dovozce „nepřímo tlačit“ k omezení používání škodlivých látek. Představte si, že kuřákovi nebudete prodávat cigarety, ale tabák ano – ať si je zkrátka balí sám.
Tlak roste
Navi Pillay, bývalá vysoká komisařka OSN pro lidská práva a soudkyně Mezinárodního trestního soudu, volá po odškodnění postižených komunit – financovaném evropskými výrobci. Jižní Afrika mezitím organizuje „Tribunál o agrotoxinech“ a tlak na Brusel sílí.
Dokáže Evropa dostát vlastním slibům, nebo zůstane u rétoriky o „vedení příkladem“? Politický posun doprava a obchodní napětí jsou realita. Ale stejně reálné jsou i stopy pesticidů v krvi jihoafrických dětí.
Zdroj info: Euractiv.com
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
