Bohatí bohatnou, statistiky mizí. Nerovnost v Rusku roste

Giniho index měří nerovnost rozdělení příjmů ve společnosti na škále od 0 (úplná rovnost) do 1 (veškeré příjmy má jediný člověk). Pro srovnání: na Slovensku dosahuje hodnoty 0,217, v Bulharsku 0,384. Rusko se s hodnotou 0,419 řadí mezi výrazně nerovnější společnosti.

Podle dat Rosstatu podíl příjmů nejbohatších 20 procent Rusů vzrostl za poslední rok z 46,9 na 47,6 procenta. Časopis Forbes mezitím eviduje už čtvrtý rok po sobě rekordní počet ruských miliardářů. Za tím vším stojí především válka na Ukrajině a s ní spojený přesun ekonomických priorit.

Ruská vláda masivně investuje do armády a zbrojního průmyslu, což vede k rychlému růstu mezd v nedostatkových odvětvích. Vítězem je ten, kdo pracuje pro vojenský komplex nebo těží z rekordní úrokové sazby na spořicích účtech. Výhodu mají ti, kdo mají co spořit. Zbytek společnosti zůstává pozadu. Bohatí bohatnou rychleji, zatímco chudí zaostávají.

V červnu letošního roku prezident Vladimir Putin uznal, že ekonomická nerovnost je problém, a prohlásil, že úřady ho „důsledně řeší“. Kreml si stanovil ambiciózní cíle: snížit Giniho index na 0,37 do roku 2030 a na 0,33 do roku 2036 – tedy do posledního roku, kdy může podle ústavy zůstat u moci.

Realita zatím mluví jinak. Nerovnost roste čtvrtým rokem po sobě a oficiální statistiky mizí z veřejných zpráv. Ruská ekonomika je stále více podřízena válečným potřebám, sociální výdaje ustupují do pozadí a strukturální změny, které by mohly nerovnost snížit, nejsou na pořadu dne.

Přinejmenším to nevypadá, že by se situace měla brzy zlepšit. Rusko se nejen vrací k úrovním nerovnosti z let před finanční krizí, ale zároveň se vzdaluje od vlastních deklarovaných cílů. A zatímco Kreml mluví o „důsledném řešení“, data – ta dostupná i ta skrytá – vypovídají o opaku. Možná právě proto raději mizí z oficiálních zpráv.