Německý inženýrský řád a italská smyslovost našly společnou řeč. A výsledkem nebyl kompromis, ale příběh, který voní benzínem, leskne se kovem a odehrává se mezi rýsovacím prknem a dílnou plnou odvahy zkoušet nové věci.
Ti „dva“ nejsou nikdo jiný než věhlasné italské karosárny a značka BMW. Německá důslednost a italská fantazie se nemusí zdát jako přirozeně hladké spojenectví, ale automobilová historie ukazuje, že právě tam, kde se protiklady spojí, vzniká nejzajímavější design.
Související
Jejich propojení vypráví příběh o tom, jak se cit pro krásu a smysl pro strukturu mohou spojit v něčem skutečně výjimečném. A tohle vyprávění jde zažít naživo díky nové expozici v mnichovském muzeu nazvané trefně Belle Machine – Italský automobilový design v BMW.
Je jak oslavou estetického umění, tak technologické dokonalosti, a taky tak trochu nostalgickou vzpomínkou na to, jak ohromnou proměnou vývoj designu aut ve 20. století prošel.
Dnes je situace jiná. Většina automobilek má vlastní designová centra s interními týmy stylistů, takže samostatné karosárny ztratily svou dřívější roli. Auta se rodí ve velkých korporátních strukturách namísto nezávislých studiích. Ale ve 20. století měly ty nejlepší karosárny ohromný vliv a jméno. Zejména ty italské…
Jejich smysl pro proporce, eleganci a dramatickou linii ohromoval a díky nim se z auta stal nejen stroj, ale i umělecké dílo. V Turíně, Miláně nebo Modeně se rodily designy, které dokázaly posunout hranice automobilového tvarosloví, ať už šlo o luxusní vozy, sportovní ikony nebo koncepty, které často předbíhaly svou dobu o celé dekády.
Karosárny jako Pininfarina, Bertone, Frua nebo Zagato fungovaly jako nezávislí tvůrci, kteří měli svobodu experimentovat s proporcemi, liniemi a detaily. Jejich práce nebyla jen o estetice – kombinovala technické znalosti, aerodynamiku, materiály a řemeslnou preciznost, což dávalo každému vozu unikátní charakter a často i osobnost.
Proto nostalgici často se slzou v oku vzpomínají právě na tu dobu, kdy ve druhé polovině 20. století byla auta doopravdy originální a nezaměnitelná s jinými.
Související
Italské karosárny spolupracovaly s celou řadou automobilek po celé Evropě i za Atlantikem. Jejich zakázky sahaly od prémiových italských značek přes francouzské a britské výrobce až po německé nebo americké automobilky, které chtěly exkluzivní vozy s jasně rozpoznatelným stylem.
V době, kdy většina ještě neměla vlastní designová centra, Italové nabízeli kompletní know-how: od skic a modelů až po hotovou karoserii. Designéři uměli navrhnout výjimečné vozy, a právě díky samostatnosti karosáren vznikaly legendární modely, které dodnes ovlivňují estetiku moderních aut.
V mnichovském muzeu BMW si dali práci s výstavou, která design slavných italských karosáren připomíná. Stoupáte po rampách směrem vzhůru v jakémsi „šneku“ a celé to působí jako vizuální roadtrip italským designem.
Poctivě a důmyslně se věnuje vlivu studií jako Italdesign (Giugiaro), Bertone (Gandini) a dalších. Které auto je jako destilovaná podstata italského stylu? Jednoznačně koncept BMW Garmisch od Marcella Gandiniho – auto, které sehrálo významnou roli při formování řad 3 a 5 v sedmdesátých letech. Návrhářské experimenty ovlivňovaly napříč sériovou produkci všech BMW.
Z 23 aut je těžké vybrat tu nejvíc sexy „belle machine“, pro koho to není Garmisch nebo třeba 3200 CS Cabriolet od Giugiara, ocení auta, do nichž se otiskl talentovaný, ale skromný, a právě proto méně známý designér Giovanni Michelotti, který dal tvář BMW 700 kupé, ale také předobrazu modelu 1500 zvaného Neue klasse, tedy „Nová třída“, ale i modelů 02.
Spousta z nich je jako memento historie značky, která je bohatá na zvraty i příběhy s černými kaňkami… Vždyť BMW málem koupil Daimler, značku před krachem zachránil průmyslník Herbert Quandt, jehož rodina čelila obvinění kvůli spolupráci s nacisty. Avšak která německá značka neměla po válce tyto „problémy“, že.
Nejen auta, i mnoho skic a materiálů dokumentují, jak stylové impulsy od italských designérů pronikaly do sériových automobilů. A také co se stalo, když značka pohltila automobilku Glas: na trojici vystavených vozů včetně BMW 3000 V8 „Glaserati“ se ukazuje, jak BMW rafinovaně transformovalo kouzlo italské karosářské práce Pietra Fruy, který vozy Glas navrhoval.
Nechybí ani opravdové unikáty. Vozy, které nebyly stavěny primárně pro masový trh, ale jako symbol, čeho jsou italští návrháři schopni. Na výstavě lze vidět elegantní a luxusní BMW Pininfarina Gran Lusso Coupé, pak exkluzivní karosářskou studii BMW 2800 GTS Frua, a také BMW Nazca M12 navržené Fabriziem Giugiarem, synem asi nejslavnějšího automobilového designéra Giorgetta Giugiara.
Tyto vozy nebyly prostě doplňkem historie, byly to projekty zadávané BMW samotným nebo iniciované designéry, s cílem posunout hranice možností a nabídnout inspiraci pro další generace.
Z této výstavy tak zaznívá přirozený, ale hluboký závěr: italský design není pro BMW jen estetickým doplňkem nebo exotickou ozdobou. Od 30. let 20. století, kdy BMW začalo brát inspiraci z italské karosářské kultury, až po moderní koncepční vozy, představuje italština v designu BMW část identity.
S odvahou je třeba si přiznat, že bez spojení italské elegance s německou inženýrskou dokonalostí by se BMW možná ani nestalo prémiovou značkou.
To, co Belle Macchine odhaluje, není jen výstava historických modelů. Je to výpověď o tom, že auta nejsou jen dopravní prostředky, ale i umělecká díla. Německá efektivita a italská vášeň nejsou v konfliktu, ale jako pár v tanci. Technokrat si dovolil přijmout estetiku, která je někdy volnější, emotivnější, méně konformní. Spojení dvou zdánlivě rozdílných tradic dává život něčemu opravdu výjimečnému. Autu s duší.
