Kdo by umíral za Slováky? Fico položil otázku, která zneklidňuje spojence

Slovenský premiér Robert Fico opět rozvířil vody. Tentokrát otázkou, která v Bratislavě rezonuje čím dál hlasitěji: co kdyby bylo Slovensko neutrální? Nejde o akademickou debatu — jde o signál, který čte Moskva stejně pozorně jako slovenští voliči.

Proč by francouzští vojáci umírali za Slováky?

„Proč by francouzští vojáci šli umírat za Slováky?“ Tuto otázku položil Fico v rozhovoru pro TA3 koncem září — a nebylo to řečnické cvičení. „Nevěřím v tuto solidaritu,“ dodal.

Fico zároveň připustil, že vojenská neutralita by Slovensku vyhovovala více, ale že s tím nemůže nic udělat, protože Slovensko je členem NATO od roku 2004. 

Premiér také zdůraznil, že článek 5 Severoatlantické smlouvy neznamená automatické vyslání vojáků — Slovensko by mohlo pomoci logistikou nebo infrastrukturou. Jeho bývalý poradce Eduard Chmelár šel ještě dál a naznačil, že by stačilo poslat přikrývky.

Slova a skutky jdou různými směry

Jenže realita vypadá jinak než Ficova rétorika. Zatímco premiér varoval před zapojením do konfliktu „kvůli nějakému článku 5“, slovenský parlament v září schválil vyslání až 101 vojáků do alianční aktivity Východní stráž neboli Eastern Sentry. Slovensko se zároveň účastní předsunuté přítomnosti aliance v pobaltských státech. Na slovenském území jsou dislokováni zahraniční vojáci NATO pod španělským velením a česká letadla pomáhají střežit slovenský vzdušný prostor.

Bezpečnostní analytik Radovan Braník podle předloženého vyjádření uznává, že Fico má po právní stránce pravdu — článek 5 skutečně neukládá automatické vyslání bojových jednotek. Problém je jinde. Veřejné diskutování o limitech slovenské účasti podle něj oslabuje nejistotu, na níž stojí odstrašení. Potenciální agresor musí počítat s tím, že neví, jak přesně NATO zareaguje. Jakmile někdo začne nahlas kreslit červené čáry, tato nejistota mizí — a s ní i část bezpečnostní záruky.

Penzionovaný slovenský generál Pavel Macko podle předloženého vyjádření varuje, že se zhruba 16 000 vojáky by Slovensko nedokázalo ubránit ani jedno velké město. Neutralita bez vojenské kapacity je iluze. Historie to ostatně potvrzuje — malé státy, které spoléhaly na neutralitu jako štít, zjistily, že papír kulky nezastaví.

Mnichov jako kulisa, volby jako motiv

Fico opakovaně cituje rok 1938 jako varování pro malé středoevropské státy, které spoléhají na ochranu větších mocností. Argument je emotivně silný a historicky poučný. Jenže Fico ho otáčí naruby: místo aby z Mnichova vyvodil, že malé státy potřebují silné spojenectví, používá ho jako argument pro distancování se od Západu.

Průzkumy přitom ukazují, že strach ze širšího konfliktu je mezi Slováky reálný a rozšířený. Fico ho mistrně využívá — vymezuje se jako ochránce míru proti opozici, která by prý Slovensko do války zatáhla. S ekonomikou v potížích a řádnými volbami očekávanými v roce 2027 je to pohodlná a účinná strategie.

Reakce přišly rychle. Prezident Peter Pellegrini se od Ficovy rétoriky distancoval. Český prezident Petr Pavel označil jeho slova za závažná. Analytici napříč regionem upozorňují, že i válka, která by se fyzicky Slovenska nedotkla, by přinesla uprchlíky, inflaci a ekonomický otřes a to jsou věci, které se voličů dotýkají velmi konkrétně.

Ficovo zpochybňování spojenecké solidarity možná dobře funguje jako předvolební heslo. Zůstává ale otázkou, kdo si jeho slova nakonec přečte s největším uspokojením — zda slovenští voliči, nebo někdo úplně jiný.

Zdroj info: Balkan Insight

Autor: Petr Poreba

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT