Vypadá to, že i po roce 2035 budou mít automobilky možnost prodávat určitý počet aut se spalovacím motorem. Dohodli se na tom německý kancléř Friedrich Merz a francouzský prezident Emmanuel Macron jako zástupci dvou největších zemí Evropské unie.
Oba posvětili loňský zmírňující návrh Evropské komise, který počítal se snížením emisí CO2 oproti roku 2021 o 90 procent. Ovšem s jednou důležitou změnou, píší zahraniční média v čele s německým Handelsblattem.
Komise chtěla zbylých deset procent kompenzovat použitím nízkouhlíkové oceli vyrobené v Evropské unii nebo pomocí syntetických paliv a biopaliv. Aktuální francouzsko-německý návrh chce od nutnosti kompenzace ustoupit. „To by výrobcům, za předpokladu, že jejich celkové emise splní předepsaná pravidla, umožnilo prodávat i nadále nová auta s benzinovými a naftovými motory,“ píše Handelsblatt.
V teoretické rovině by tak největší hráči na trhu – koncern Volkswagen, Stellantis nebo Renault – nadále mohli vedle elektrických aut prodávat nižší stovky tisíc spalovacích aut ročně. Pravděpodobně ve formě hybridů nebo plug-in hybridů. Je samozřejmě otázka, jestli se při relativně nízkém čísle automobilkám – především těm menším – vývoj a výroba spalovacích motorů i nadále vyplatí.
Ještě nedávno se přitom spekulovalo, že by se pravidla mohla rozvolnit klidně výrazněji. Největší frakce v Evropském parlamentu, Evropská lidová strana, z níž vzešla i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, vypracovala podle zahraničních zdrojů vlastní návrh, který počítal se snížením emisí „jen“ o 73 procent. Zastáncem většího uvolnění byli už od loňského prosince Němci, naopak Francouzi hned po zveřejnění nového plánu zůstali na straně úplného zákazu spalovacích motorů.
Obě strany nakonec částečně ustoupily. Francie návrh posvětila i proto, že Němci naopak podpořili plán „vyrobeno v EU“. Podle něj by tak od roku 2028 měly nárok na státní pobídky, výhodnější leasingy a veřejné zakázky jen ta auta, u nichž bude minimálně 70 procent jejich hodnoty získáno z Evropské unie a Velké Británie, která by měla být do plánu zahrnuta. Znamená to výrobu, vývoj nebo jednotlivé komponenty od evropských dodavatelů.
Vyjmuty by z tohoto programu měly na začátku být baterie elektromobilů. U nich by nejprve jen deset procent ze všech baterek muselo mít minimálně tři základní komponenty včetně článků s nálepkou „vyrobeno v EU“. Postupně by měl podíl narůstat, od roku 2032 by pak nejméně 70 procent všech baterek v autech prodávaných v Evropě mělo mít alespoň pět základních komponentů vyrobených v EU.
Původ auta, v tomto případě jen čistě elektrického, by měl mít také vliv na celkové emise CO2 daného výrobce. Bez ohledu na velikost. Takzvané superkredity, které budou automobilkám pomáhat ve vyrovnání se s emisními předpisy, by tak mohly platit i pro velké elektromobily prémiových značek. A především i po roce 2035 s dalšími bonusy za použití nízkoemisní oceli.
Cílem je zpomalit příliv levných čínských aut. Jestli se to povede, je nicméně s otazníky. Už jen proto, že čínské automobilky ve velkém otevírají evropská vývojová centra a staví (případně si kupují) továrny v Evropě. Mnohé z nich by tak v konečném součtu neměly mít problém plán „vyrobeno v EU“ splnit.
Francouzsko-německý návrh by pak kromě spalovacích motorů po roce 2035 měl ovlivnit i dřívější emisní cíle, především ty pro rok 2030, kdy má dojít k prvnímu zpřísnění. Například bude možnost si akumulovat emisní kredity v roce 2029 (ovšem maximálně do výše sedmi gramů CO2 na kilometr a výrobce) a používat je pak v letech následujících. Navíc pokud výrobce nesplní limity pro rok 2030, může je kompenzovat v roce 2031.
Zároveň mají být spalovací motory pracující výhradně se syntetickými, případně nízkouhlíkovými palivy brány jako bezemisní. Jinými slovy na stejné úrovni jako elektromotory. Vznikne tím nová kategorie automobilů, ovšem nadále se striktními pravidly. Například nebude možné zpětně upravovat již existující motory a vyhovující paliva musí být vyrobená v Evropě.
Návrh obou zemí dále počítá se zvláštními pravidly pro lehká užitková vozidla, u nichž zatím není prodejní podíl elektrických verzí tak vysoký, a naopak s udržením stávajících předpisů pro plug-in hybridy až do 1. ledna 2030. Znamená to zachování výpočtu emisí CO2 podle odhadovaného elektrického dojezdu, od roku 2030 už má docházet k porovnávání s daty z reálného provozu z předchozího roku. To píše oborový magazín Automobilwoche, který má návrh obou zemí také k dispozici.
Hlasování o konečné podobě pravidel pro spalovací motory má proběhnout do konce letošního roku. Je ale vysoce pravděpodobné, že oproti tomuto francouzsko-německému řešení už se příliš věcí měnit nebude. A to navzdory tomu, že třeba Friedrich Merz čelí podle Handelsblattu kritice z vlastních řad, konkrétně od sociálních demokratů SPD.
Jejich ministr životního prostředí Carsten Schneider adresoval kancléři dopis, kde mu vytýká, že hranice je pro něj nikoliv 90, ale nejvýše 95 procent. Zbylých pět procent už by výrobci měli kompenzovat „zelenou“ ocelí. Vypuštění nutnosti kompenzace právě nízkouhlíkovou ocelí se nelíbí ani Evropské asociaci ocelářů.
Německá odnož největší evropské skupiny věnující se dopravě a životnímu prostředí Transport & Environment dokonce dohodu označuje za historickou chybu. Další enviromentální organizace kritizují, že se tímto Evropa nezbaví závislosti na dovozu fosilních paliv. Najdou se ale i zastánci řešení, podle nichž otevřenost různým technologiím a celková flexibilita výrobcům a dodavatelům pomáhají.
Obsah vytvořený s pomocí AI. Tento článek jsme připravili s pomocí umělé inteligence (AI) a před zveřejněním prošel redakční kontrolou. Za obsah odpovídá redakce webu.
