Podle Drobila jsou dva biliony korun Čechů uloženy třeba na krátkodobých termínovaných vkladech nebo v penzijních fondech. Podle stínového ministra průmyslu ale tyto peníze lidem nic nevydělávají, a kvůli inflaci si ani neuchovávají svoji hodnotu.
Problémem pro rozvoj české ekonomiky je podle místopředsedy „modrých“ i to, že si „neumíme a nechceme chodit pro peníze na burzu“.
Místopředseda ODS míní, že Češi vyhledávají produkty, kde mají pocit, že se nemohou spálit. „Vezměte si třeba, jak byly znovu úspěšné – a musím za to paní ministryni Schillerovou pochválit – dluhopisy vydané ministerstvem financí. Nicméně toto je dluh. Sice ho berete doma, ale je to stále dluh,“ uvedl Drobil.
Aby získal peníze na státní investice od lidí jinou cestou, pracuje teď na návrzích národního investičního holdingu. Na ideové konferenci ODS byl pojmenován Národ sobě.
Akciovka státních podniků
„Byla by to čistá akciová společnost. Do té by se vložily nejlépe všechny státní podíly ve firmách. Už tenhle samotný holding by mohl být kótován na burze (jde o oficiální přijetí cenného papíru, třeba akcie, k obchodování na pravidly řízeném trhu burzy, v tomto případě Pražské burzy – pozn. red.). A vytvářel by svoje vlastní fondy kvalifikovaných investorů,“ popsal jednu z možností Drobil.
Mohlo být jít například o firmu SICAV. Tedy akciovou společnost s proměnným základním kapitálem využívanou ke kolektivnímu investování, která umožňuje vytvářet i různé podfondy.
„A to už by byly přesně ty fondy – kromě toho, že byste si mohl koupit přímo akcie té matky – které by byly zaměřeny na konkrétní věci. Třeba fond Národ sobě energetika, fond Národ sobě doprava, fond Národ sobě zdravotnictví nebo sociální služby,“ vysvětlil Drobil s tím, že tyto různé fondy by byly také kótované na burze a vše by se řídilo zákonem o podnikání na kapitálovém trhu.
„Vy byste šel na burzu, kde máte vlastně dvě fáze. První, kdy tam ten fond uvedete, a ta se jmenuje IPO, kdy emitujete prvotní akcie. A ty vždy slouží dovnitř té společnosti, tam jde jejich výnos, a to jde na čisté investice,“ řekl stínový mistr. Díky tomu by zájemce o akcie věděl, na co budou použity jeho peníze. „A pak už je to vlastní obchodování akcií fondu na burze na denní bázi, okamžitá likvidita,“ uvedl Drobil.
Proč mít Budvar?
Otázkou zatím zůstává, jestli by do fondů měly být vloženy všechny státní podniky, nebo jestli jsou některé natolik klíčové, že by měly být z jeho plánu vynechány. „Ale třeba vůbec nevidím důvod, proč by tam neměl patřit Budvar. Za mě Budvar nemá být ve státních rukou už dávno,“ míní místopředseda ODS.
Podle něj by všechny fondy měly být dividendové, jako je to nyní například u ČEZu, kdy je jeho akcionářům v případě zisku vyplácena stanovená dividenda.
Drobil také chce, aby akcie fondů byly obchodovatelné na denní bázi, kdy by je majitelé mohli kdykoliv prodat, když si řeknou, že se jim to vyplatí. Sám ale zatím ještě neví, jestli i mateřský fond má být dostupný pro investory, nebo zda půjde o jednotlivé holdingy. Představit si prý umí více variant. Aby byly fondy uvěřitelné pro lidi, musí být podle Drobila celá věc jednoznačně oddělená od politického vlivu.
Finální podobu návrhů chce představit na přelomu září a října a poté o nich vést debatu s odbornou veřejností, ale třeba i s Českou národní bankou. „Paragrafované znění bych chtěl mít kompletně hotové v roce 2029, aby v momentě, kdy vstoupíme do vlády, tak mohlo jít už druhý den na vládu,“ popsal místopředseda ODS.
Privatizace není sprosté slovo
Drobil pak podotkl, že se nebrání slovům jako privatizace. Podle něj je ale potřeba se podívat, jak fungují akcie v SICAV, kdy jsou v základu vydávány ovládací akcie, které drží zakladatelé nebo správci fondu a investiční akcie, kdy ty investiční majiteli nedávají rozhodovací pravomoci. „Takže je to privatizace, ale řekněme svého druhu. Tam, kde se nechcete zbavit role státu, tak se jí prostě nezbavíte,“ dodal Drobil.
Podle ekonoma a někdejšího člena Národní ekonomické rady vlády (NERV) Dominika Stroukala je fond cestou, jak získat peníze od široké veřejnosti. „Upřímně, Národ sobě je snahou získat pro stát peníze domácností jinak než zdaněním nebo zadlužováním. Vyšší daně nikdo nechce a ODS se jim dlouhodobě brání, a zadlužování už překračuje kritické hranice, takže se hledají jiné cesty,“ uvedl pro Aktuálně.cz.
Nápad je podle něj ekonomicky zajímavý. „Lidé by se na investicích státu, na které nemá peníze, mohli podílet přímo. Bylo by zajímavé sledovat, jaký by to mělo dopad na český kapitálový trh, zda by to z něj peníze stahovalo, nebo naopak naučilo lidi na něm více investovat,“ míní ekonom.
Vše ale podle něj určitě není růžové. „Zásadní problém je, že investice státu z definice příliš nevydělávají, stát by tak musel výnosy pro klienty fondu kompenzovat. Rozhodně to nebude zadarmo a mnohem jednodušší by bylo, kdybychom dali veřejné finance do pořádku. To se ale jen tak nestane, takže ze všech alternativ je to jako doplněk příjmů státu zajímavá myšlenka,“ dodal Stroukal.
Ekonom: bude to jen pro některé
I podle šéfekonoma BH Securities Štěpána Křečka jde o zajímavou možnost, jak aktivovat státní majetek. „Pokud by se vytvořil nějaký větší holding a do něj by se vložil nějaký státní majetek, pak je samozřejmě vždy otázka, jestli by se investorům dovolilo vybírat si, do čeho by chtěli investovat, anebo jestli by museli investovat do celého toho holdingu. Kde vždycky samozřejmě platí, že kromě těch zlatých vajec tam bývá i pár shnilých jablek,“ uvedl pro Aktuálně.cz Křeček, který byl i poradcem premiéra Petra Fialy (ODS).
Ten se zamýšlí, jestli je pak cesta fondů kvalifikovaných investorů tou nejlepší. „Aby mohl investor do takového fondu vstupovat, musel by se nejprve stát kvalifikovaným investorem, což je většinou vázáno na minimální výši investice jeden milion korun,“ upozorňuje.
„Tím bychom celou řadu menších investorů vlastně rovnou odřízli od možnosti začít investovat s menšíma částkami,“ upozorňuje ekonom s tím, jestli by nebylo výhodnější zvolit jinou formu fondu, která by umožnila investovat lidem i drobnější částky.
Hlavní riziko pak ekonom vidí v tom, aby se politici nesnažili zvýhodňovat státní fondy a státní investice na úkor těch soukromých. „Určitě je důležité, aby ta pravidla platila pro všechny stejně. Aby například časový test u státních nebyl zkrácen oproti těm soukromým,“ dodal Křeček.
Letiště nebo Explosia
V Česku proběhlo několik vln privatizace, nejznámější je ta kupónová z kraje 90. let. Na přelomu milénia také došlo k privatizování bankovního sektoru. Debata o tom, jaký majetek by měl stát vlastnit, se pak vede celkem pravidelně.
Opakovaně se řešila privatizace podniků jako Česká pošta nebo České dráhy. Velké debaty se pak vedou o tom, jestli je třeba budějovický Budvar natolik strategickou firmou, že ji má vlastnit stát. Obdobně je na tom třeba i karlovarský hotel Thermal.
Premiér Andrej Babiš (ANO) pak značnou část veřejnosti zaskočil letos v květnu výrokem, že stát zvažuje prodej výrobce výbušnin Explosia. O prázdninách pak předseda vlády mluvil i o prodeji podílu ve společnosti Letiště Praha.
Zatím se ale současný kabinet vydal cestou státních dluhopisů, stejně jako během první Babišovy vlády, kdy byla ministryní financí rovněž Alena Schillerová (ANO). Letos v první vlně lidé nakoupili dluhopisy za 74 miliard korun. Nyní běží další vlna, od které si stát slibuje, že získá dalších 30 miliard.
