Odhaduje se, že až 70 % světové produkce koky pochází z Kolumbie. To zemi přináší dlouhodobé problémy s drogovými kartely, které mají v některých regionech značný vliv, poškozují bezpečnostní situaci i mezinárodní pověst země. Mnoho farmářů by přitom raději pěstovalo jiné plodiny, jenže koka je pro ně často jedinou plodinou, která zaručuje pravidelný příjem.
Koka je v Kolumbii tradiční rostlinou využívanou například k přípravě čajů nebo v lidovém léčitelství. V minulosti se používala také při cestování – jedna dávka kokových listů údajně představovala vzdálenost, kterou člověk běžně ušel pod jejich povzbuzujícími účinky. Ve světě je však dnes spojována především s výrobou kokainu. Kolumbijská vláda se proto dlouhodobě snaží bojovat proti celému řetězci výroby drog, výsledky jsou ale zatím omezené.
Významným krokem byl substituční program, jehož cílem bylo motivovat farmáře k přechodu na legální plodiny. Stát jim za to slíbil finanční kompenzace i odbornou pomoc. Každá domácnost měla během dvou let získat 36 milionů kolumbijských pesos (přibližně 236 tisíc korun), které měly usnadnit přechod na legální zemědělskou produkci. Součástí programu bylo také poradenství v oblasti hospodaření a využívání půdy.
Tyto snahy se však ukázaly jako méně úspěšné, než vláda očekávala. Podle místních obyvatel se výplata kompenzací často zpožďovala a slíbená technická podpora neodpovídala původním představám. Mnozí farmáři proto získali pocit, že je stát nechal bez pomoci.
Na druhou stranu někteří pěstitelé hodnotí změnu pozitivně. Díky tomu, že přešli na legální produkci, se jejich život výrazně zlepšil. Nemusí žít v neustálém strachu z odhalení, mohou otevřeně hospodařit a nemusí skrývat sebe, svou rodinu ani kokovou pastu.
Pro řadu dalších farmářů ale není pěstování koky otázkou zisku, nýbrž přežití. Koka poskytuje stabilní sklizeň, někdy až čtyřikrát ročně, a zároveň nabízí téměř jistý odbyt, což se o většině legálních plodin říci nedá. Bez dostatečné státní podpory podle nich přechod na jiné plodiny znamená riziko, že neuživí své rodiny.
Nabízí se otázka, zda by Evropská unie a Spojené státy, kam směřuje významná část světové produkce kokainu, neměly mít větší zájem na tom, aby podobné substituční programy fungovaly a omezily produkci drog přímo u zdroje. Zatím se však zdá, že jejich podpora není dostatečná.
Kolumbie tak zůstává se svým problémem z velké části sama. Dosavadní zkušenosti naznačují, že substituční programy mohou fungovat, zároveň jsou však finančně velmi náročné. Dlouhodobým řešením by mohly být investice do infrastruktury, dopravy a odbytu zemědělských produktů, které by farmářům umožnily živit se i jinými plodinami. Takové projekty jsou ale ještě nákladnější. Pro mnoho kolumbijských pěstitelů proto zatím zůstává koka jedinou plodinou, která jim zajišťuje obživu.
Zdroj: BBC, ERIC Institute of Education Sciences
Autor: Vojtěch Benda
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
