Kdo cestoval po světě a má srovnání, určitě si všiml, že Češi často odmítají autority a sebeužitečnější nařízení považují za omezování osobních svobod. Když tedy do redakce dorazila pozvánka na konferenci s názvem Alkoholové zámky v boji proti řízení pod vlivem alkoholu v Česku, bylo hned jasné, že nepůjde o čtenářský hit.
Zato pro novináře bývají podobná setkání expertů zpravidla výzvou, jak do čtivé podoby zpracovat věty typu „řidiči nás nerespektují“. Podobné odpuzovače čtenářstva však tentokrát kupodivu nezazněly ani jednou.
Když se slova ujal šéf dopravní policie Michal Hodboď, mluvil hlavně o zajímavých mezerách v zákonech. Třeba že by si policie „ráda sáhla“ na opilcovo auto, protože současná praxe, kdy ho smí pouze zadržet, není moc odstrašující. A že řidiči, kteří kvůli alkoholu přijdou o řidičský průkaz, si obratem kupují elektrickou koloběžku, na kterou jej nepotřebují.
I proto podle Hodbodě zaviní řidiči nemotorových vozidel víc nehod než ti v autech a na motorkách. Loni za alkoholové nehody mohli z 27 procent cyklisté a dokonce z 34 procent řidiči elektrokoloběžek. Přítomní se navíc dozvěděli, že největším problémem není počet nehod pod vlivem, ale jejich struktura, kdy převažují „těžké intoxikace“. Jinými slovy, jejich aktéři bývají často úplně na mol.
Do tohoto obrazu ostatně zapadá i ambasador ponehodové péče Pavel, kterého na konferenci přivedl dopravní psycholog z Centra dopravního výzkumu Pavel Řezáč. Nehoda, kterou Pavel před sedmi lety zavinil, stála život dva lidi. Jeho auto vjelo rychlostí 160 km/h přímo pod návěs náklaďáku. Jak se ukázalo, Pavel měl v krvi dvě promile.
Celá konference tímto příběhem získala rozměr osobní tragédie, kterou by stálo za to přetavit do něčeho smysluplného. A tak se debata stočila na alkoholové zámky, které řidičům „pod vlivem“ znemožňují nastartovat motor. Protože ve skutečnosti jen taková zařízení umějí těmto nehodám stoprocentně předcházet.
Ačkoliv to podle české legislativy vypadá, že nic takového ve světě neexistuje, opak je pravdou. Použití alkoholového imobilizéru už do svých zákonů zapracovaly mimo jiné Francie, Itálie, Rakousko, Belgie i Polsko.
Právě polskou zkušenost přijel do Prahy představit Grzegorz Rytel z tamního policejního prezidia. Alkoholový zámek v jeho zemi slouží jako podaná ruka těm, kteří řídili opilí, ale mají snahu se napravit. Je totiž alternativou k úplnému zákazu řízení.
Funguje to tak, že řidič, který si odpykal polovinu trestu, může zažádat o vrácení řidičáku s podmínkou, že jeho vůz bude vybaven tímto detektorem. „U těch, kteří přišli o řidičák na doživotí, platí lhůta deseti let,“ upřesňuje Rytel. „Když se řidič do tohoto programu zapojí a poruší jeho podmínky, je na to nahlíženo jako na těžký zločin a o řidičský průkaz přijde definitivně,“ dodává polský policista.
Podobně to funguje také v Belgii, kde je chování řidiče navíc podmíněno docházkou na konzultace s dopravním psychologem. Zároveň jsou odborníky vyhodnocována data, která zařízení odesílá k odbornému zpracování. Roční náklady spojené s instalací a provozem alko zámku tak podle Marka Tanta z belgického institutu VIAS dosahují 3500 eur, tříletá doba provozu vyjde na 6000. Tři roky, jak se přítomní odborníci shodli, jsou ve většině případů pro nápravu řidiče dostačující.
Jak však Tant připustil, zájem o tento typ nápravného programu není v Belgii velký. Možná prý proto, že jakmile je zařízení v autě instalováno, musí jej používat všichni, kteří s ním jezdí.
První a zatím poslední automobilka, která alkoholový imobilizér do svého modelu montovala podle všech platných norem, je Volvo. Všechna auta vyrobená po roce 2024 však musí být na jeho snadnou instalaci už z výroby připravena, vysvětluje Francesco Podda z Evropské rady pro bezpečnost dopravy (ETSC).
Podda vidí i další skryté výhody alkoholového zámku: Jsou situace, kdy podle něj ztráta řidičského oprávnění znamená pro dotyčného i ztrátu zaměstnání, třeba i proto, že se nemá jak jinak než autem do práce dostat. „Už jsem od jednoho řidiče slyšel, že mu alko zámek zachránil manželství,“ zdůraznil Podda. Ten zároveň doufá, že detektor bude jednou ve všech autech a jeho použití bude jednodušší.
V současnosti zařízení funguje stejně, jako běžné „foukání do policejního balonku“. Od řidiče tedy vyžaduje hluboký nádech a plynulé vypouštění vzduchu z plic. Snad i proto je povinné zakotvení alkoholového imobilizéru do zákonů členských států Evropské unie pomalé, ale třeba ve Francii jej musí mít už dnes všechna vozidla pro hromadnou přepravu osob.
