V posledních letech už ale odborníci nevěří, že RICE je nejlepší strategií pro zotavení. Nesouhlasí zejména s prvním krokem: odpočinkem. Uznává to dokonce i Gabe Mirkin, sportovní lékař, který v roce 1978 zmíněnou zkratku vytvořil.
Neznamená to, že by odpočinku nebylo vůbec zapotřebí. Může zmírnit bolest a v krátkodobém horizontu je nezbytný, a to zejména u zranění, jako jsou svalové trhliny, které by se pohybem mohly zvětšit.
Jak ale ukazují nejnovější výzkumy, ve většině případů omezení pohybu není prospěšné pro hojení. Když jsou zranění lidé delší dobu bez pohybu, jejich svaly oslabují a oni ztrácejí stabilitu. Ke všemu se zvyšuje i pravděpodobnost, že akutní bolest zraněné části těla se stane bolestí chronickou (tedy trvající déle než tři měsíce).
Lepším lékem než odpočinek je podle lékařů pohyb. Je přitom důležité začít se hýbat mnohem dříve, než si mnozí představují. „Jakmile lékař určí, že pohyb je bezpečný a že neexistuje žádný biologický důvod, proč se mu nevěnovat, platí pravidlo ‚používej to, nebo o to přijdeš‘,“ řekla novinářům magazínu Scientific American Rianne van Boekel, zdravotní sestra a docentka na Radboud University Medical Center v Nizozemsku, jejíž výzkum se zaměřuje na akutní a přechodnou bolest.
Místo běhu procházka
Místo běhání, které může zhoršit třeba zranění kotníku, mohou pacienti například chodit na procházky, případně plavat, což je účinný způsob, jak procvičit celé tělo bez přílišného namáhání.
Ke stejnému závěru došli i vědci, kteří provedli kontrolovanou studii sportovců s vážnými poraněními měkkých tkání. Ukázalo se, že ti, kteří zahájili rehabilitaci dva dny po úrazu namísto devíti dnů, se mohli vrátit ke sportu o 20 dní dříve (za 63 místo 83).
V jiné studii byla u těch, kteří se věnovali progresivnímu tréninku obratnosti, menší pravděpodobnost, že se znovu zraní, než když tělo staticky protahovali. U lidí s potížemi ve spodní části zad může zase pravidelný pohyb a cvičení snížit míru bolesti, zvýšit rozsah pohybu a sílu a urychlit regeneraci tkání.
Zatěžování poraněných tkání ale samozřejmě bolí a to, jak člověk na tuto bolest reaguje, silně ovlivňuje jeho zotavení. Velkou roli zde hrají i sociální prostředí a psychologie. Studie například ukazují, že rodinní pečovatelé mohou oddálit zotavení, pokud pro zraněného blízkého dělají příliš mnoho.
Úzkost vede k chronické bolesti
Lidé, kteří se musí rychle vrátit k běžným činnostem – péči o děti nebo práci, zase často uvádějí nižší úroveň bolesti než lidé, kteří nic dělat nemusí. Obecně pak platí, že úzkost je hlavním rizikovým faktorem pro rozvoj chronické bolesti po úrazu. Čím více se někdo bojí bolesti a čím více se kvůli ní vyhýbá pohybu, tím horší následně bývá jeho stav.
Proto se také lékaři snaží naučit pacienty bolest lépe zvládat. V loňské studii, do které bylo zapojeno 150 lidí, sestry poskytly dvouhodinovou virtuální lekci o bolesti a nefarmakologických způsobech jejího zmírnění. Mezi ně patřily například rozptýlení, všímavost a cvičení ve virtuální realitě.
Pacienti, kteří tuto lekci absolvovali, dosáhli po osmi týdnech výrazně lepších skóre v měření vnímání bolesti než ti, kteří byli zařazeni na čekací listinu pro tento kurz. První skupina byla rovněž méně unavená a pociťovala nižší míru deprese.
Některé výzkumy pak dokonce naznačují, že protizánětlivé léky, a dokonce i ledování postižených oblastí mohou zpomalit počáteční fázi hojení. Chlazení poraněné oblasti totiž snižuje průtok krve a právě ten je pro hojení nezbytný, protože krev do zraněné oblasti přináší kyslík a živiny, které mohou vyléčení uspíšit.
Pohyb pod dohledem
Vedle metody RICE tak lékaři často doporučují nové metody MEAT a PEACE, které se zaměřují na pohyb a zkrácení doby zotavení pacientů. MEAT je zkratka pro pohyb, cvičení, analgetika a léčbu. PEACE znamená ochranu, zvedání, vyhýbání se protizánětlivým lékům, stlačení a poučení.
První metoda spočívá v lehkém, bezbolestném pohybu pod dohledem trenéra, lékaře nebo sportovního trenéra. Druhá zase klade větší důraz na povědomí o tom, co se stalo. Čím více informací má pacient o svém zranění, tím lépe bude připraven zotavit se. Zabraňuje pacientům v tom, aby příliš brzy dělali příliš mnoho, ale zároveň jim umožňuje provádět funkční pohyb.
Jak se každopádně zdá, při léčbě zranění platí stejné heslo, které znají všichni pravidelní návštěvníci posiloven: „No pain, no gain.“
