Islámábád a Kábul si vyměňují nejen diplomatická obvinění, ale i rakety. Pákistán 27. února 2026 vyhlásil afghánské vládě Tálibánu „otevřenou válku“ – slova, která by ještě před pár lety zněla absurdně. Vždyť právě Pákistán byl dlouhá léta hlavním spojencem a podporovatelem Tálibánu. Dnes nad Kábulem a Kandahárem létají pákistánské stíhačky a ministr obrany Khawaja Asif mluví o „vyčerpané trpělivosti“. Co se vlastně stalo?
Napětí roste od srpna 2021, kdy se Tálibán vrátil k moci v Afghánistánu. Teď je to ale něco úplně jiného. Pákistánské letectvo zaútočilo na cíle v Kábulu, Kandaháru a provincii Paktia – tedy i v samém srdci afghánského státu. Podle Islámábádu šlo o „přiměřenou odpověď“ na afghánskou agresi. Tálibán tvrdí, že jeho síly obsadily desítky pákistánských pohraničních stanovišť – čísla se liší, v říjnu mluvil o 25, v únoru o 17 – a zabily desítky vojáků. Pákistán to popírá.
Reportéři agentury AFP v Kábulu hlásili více než dvě hodiny trvající exploze a střelbu. V Kandaháru, kde sídlí nejvyšší vůdce Tálibánu Hibatullah Akhundzada, bylo slyšet zvuk letadel. Pákistán mluví o desítkách mrtvých bojovníků Tálibánu, afghánská strana naopak popírá jakékoli ztráty. Nezávisle ověřit se to nedá – válečná propaganda funguje na obou stranách.
Proč právě teď?
Islámábád obviňuje Kábul z toho, že poskytuje útočiště militantním skupinám, které z afghánského území provádějí útoky v Pákistánu. Konkrétně jde o Pákistánský tálibán (TTP) a odnož Islámského státu (ISIS-K). Před dvěma týdny explodovala bomba v šíitské mešitě v Islámábádu – zahynulo 31 lidí, přes 160 jich bylo zraněno. K útoku se přihlásil Islámský stát. Pro pákistánskou vládu to byla poslední kapka.
Problém je ale hlubší. Obě země sdílejí 2 640 kilometrů dlouhou hranici – takzvanou Durandovu linii z roku 1893, jejíž průběh je dodnes sporný. Tálibán ji nikdy plně neuznával a pohraničí je domovem paštunských kmenů, které mají k oběma státům ambivalentní vztah. OSN ve své nedávné zprávě uvedla, že afghánská vláda vytváří příznivé prostředí pro teroristické skupiny a podporuje Pákistánský tálibán. Kábul to popírá.
Marné pokusy o klid zbraní
Loni v říjnu si týdenní boje vyžádaly přes 70 mrtvých a stovky zraněných. Katar a Turecko zprostředkovaly příměří, následovalo několik kol jednání. Žádná trvalá dohoda ale nevznikla. Obě strany měly zásadně odlišné představy o tom, co znamená „mír na hranici“.
Pákistánský premiér Shehbaz Sharif prohlásil, že armáda má „plnou schopnost rozdrtit jakékoli agresivní ambice“ a že „celý národ stojí bok po boku s ozbrojenými silami“. Rétorika je ostrá, ale otázka zní: kam až může tento konflikt zajít? Pákistán má jaderné zbraně, Tálibán má zkušenosti s asymetrickou válkou a terén, který zná dokonale.
Co z toho plyne?
Otevřený konflikt mezi Pákistánem a Afghánistánem by mohl destabilizovat celou oblast. Afghánistán už teď čelí humanitární katastrofě, Pákistán zápasí s ekonomickou krizí a politickou nestabilitou. A pak tu jsou další hráči – Čína, která má zájmy v obou zemích, Indie, která sleduje pákistánské problémy s neskrývaným zájmem, a Írán, jenž má vlastní spory s Tálibánem.
Ironie celé situace? Pákistán po desetiletí podporoval Tálibán jako nástroj vlivu v Afghánistánu. Teď zjišťuje, že radikální hnutí, které pomáhal vytvořit, se vymklo kontrole a obrátilo se proti němu. Možná by se dalo říct, že sklízí, co zasel – jenže účet platí především civilisté na obou stranách hranice. Dokáže někdo zastavit tuto spirálu, nebo se budeme dívat na další válku v regionu, který jich už viděl víc než dost?
Zdroj info: n-tv.de
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
