Dopravní chaos v Praze: Proč chybí centrální koordinátor, který by nás zachránil?

Praha, srdce Česka, je město, kde se denně mísí životy milionů lidí – a bohužel i jejich aut. Podle dat z Ročenky dopravy Technické správy komunikací (TSK) za rok 2023 bylo ve městě evidováno přes 1,3 milionu vozidel, z toho více než milion osobních aut. A čísla rostou – jen za rok 2023 přibylo 43 tisíc nových vozů a trend pokračuje i v roce 2025. Výsledek? Řidiči v Praze strávili v roce 2024 v průměru 64 hodin v zácpách, což nás řadí na 9. místo mezi evropskými městy s nejhorší dopravou, jak uvádí TomTom Traffic Index 2024. Představte si to – více než dva a půl dne v roce strávíme jen čekáním v kolonách!

Centrální koordinátor dopravy by měl být jakýmsi mozkem městské mobility – centrální dispečink, který v reálném čase sleduje a řídí dopravu napříč všemi jejími formami. Od semaforů přes priority pro tramvaje a autobusy až po řešení mimořádných situací, jako jsou nehody nebo uzavírky. Představte si to jako dirigenta orchestru, který zajistí, že každý nástroj hraje v souladu. Mohl by navíc využívat moderní technologie, třeba umělou inteligenci, aby předvídal zácpy dřív, než vzniknou. Zní to jako sci-fi? V Berlíně nebo Frankfurtu už taková centra fungují.

V Praze ale nic takového nemáme. Místo toho je doprava řízena roztříštěně. Dopravní podnik (DPP) má svůj dispečink pro MHD, Technická správa komunikací (TSK) řídí silnice a semafory přes Hlavní dopravní řídicí ústřednu (HDŘÚ), a ROPID plánuje rozsah příměstské dopravy. Každý si hraje na svém písečku, ale kdo to všechno sladí?

Když se podíváme do minulosti, zjistíme, že roztříštěnost v řízení dopravy není nic nového. Už od dob, kdy se Praha začala rozrůstat, byla doprava spravována po částech. Postupně vznikaly instituce jako ROPID nebo dispečinky DPP, ale nikdy nedošlo k opravdové centralizaci. Strategie z počátku 21. století, například Koncepce veřejné dopravy 2020-2025, sice mluvily o sjednocení, ale zůstalo jen u slov. Proč? Jedním slovem – politika.

Rozdělení pravomocí mezi Magistrát hlavního města Prahy, TSK, DPP a jednotlivé městské části je jako gordický uzel. Každý má svou agendu, své rozpočty a své priority. Zavedení centrálního koordinátora by znamenalo přesun pravomocí, což je politicky citlivé téma. Kdo by se chtěl vzdát moci? K tomu přidejme legislativní a finanční bariéry – vytvoření nové instituce nebo funkce by stálo peníze a vyžadovalo změny zákonů. A jak víme, v české politice se změny rodí pomalu.

Na jedné straně stojí ti, kteří volají po centrálním koordinátorovi jako po spáse. Městské části, dopravní experti i někteří opoziční politici argumentují, že silná autorita by mohla efektivně sladit uzavírky, stavební práce a dát přednost veřejné dopravě. Výsledek? Méně kolapsů a plynulejší provoz. Kdo by nechtěl, aby se konečně přestaly opravovat tři hlavní ulice najednou bez varování?

Na druhé straně jsou skeptici. Ti varují před politizací takové funkce – co když se z koordinátora stane jen další politická figurka? A co financování? Nový úřad nebo „superúředník“ by stál peníze, které by se musely někde sehnat. Navíc, jak upozorňují někteří analytici, moderní digitální nástroje a chytré systémy by mohly situaci zlepšit i bez velkých organizačních změn. Proč tedy riskovat centralizaci, když můžeme vylepšit to, co už máme?

Aktuálně je jasné, že Praha zatím centrálního koordinátora dopravy mít nebude. Místo toho se město soustředí na Strategii rozvoje dopravní telematiky do roku 2035, schválenou v dubnu 2023. Tento plán slibuje digitalizaci a propojení stávajících systémů – tedy více chytrých semaforů, lepší monitoring v reálném čase a možná i využití umělé inteligence k predikci kolon. Bude to ale stačit?

Pokud se politická vůle nezmění, můžeme očekávat spíše postupné kroky – třeba vznik silnější koordinační skupiny s většími pravomocemi. Ale bez skutečné centralizace hrozí, že se dopravní situace bude s rostoucím počtem aut a stavebních projektů jen zhoršovat. Jak dlouho ještě budeme v kolonách jen tiše nadávat?

Pražská doprava je jako složitá skládačka, kde každý má svůj dílek, ale celkový obraz chybí. Funkce centrálního koordinátora dopravy by mohla být řešením, ale její absence v roce 2025 má hluboké kořeny v politických, legislativních i finančních bariérách. Dokud se nepodaří překonat roztříštěnost pravomocí a najít shodu na tom, jak a kdo by měl dopravu řídit, zůstanou řidiči v Praze uvízlí v zácpách – doslova i obrazně. Možná je čas se inspirovat ve vyspělých evropských metropolích a konečně udělat krok, který by nám všem ulevil. Nebo budeme dál jen stát a čekat?

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT

Autor: Marek Hájek

Zdroj info: TomTom Traffic Index 2024, praha.eu, tsk-praha.cz, pid.cz, Tiskové zprávy Magistrátu HMP