Stačil odhodlaný sládek, farář, pár nadšenců a na poutním místě v Neratově, kam jezdí turisté za pramenem se zázračnou vodou, vyrostl pivovar. Zhmotnil se tak sen starý bezmála 300 let. Tehdy tu chtěli pivo vařit mniši, ale nezískali povolení, takže opustili rozestavěný klášter a zmizeli do Králík. Pivovaru se Neratov pod Orlickými horami dočkal až v roce 2017. Provozuje ho stejnojmenné sdružení.
Odsun Němců po válce a následující desetiletí vísku na hranicích s Polskem skoro vymazaly z mapy. V roce 1989 tu žili nastálo jen dva lidé. Dnes tu každý rok desetitisíce turistů a poutníků obdivují opravený kostel s unikátní střechou, který byl ještě před dvaceti lety barokní ruinou tvořenou jen obvodovými zdmi.
„Od roku 1992 tu jako Sdružení Neratov obnovujeme poutní místo. Nejdřív jsme si jen dělali legraci, že by nebylo špatné postavit tady i ten pivovar, když ho tu kdysi chtěli mít,“ říká ekonomický manažer pivovaru Antonín Nekvinda. Nápad zrál v hlavách místních nejméně pět let.
„Když máte peníze, není zase tak složité založit pivovar. Je to investice jako každá jiná,“ říká prezident Českomoravského svazu minipivovarů Michal Voldřich. „S nárůstem počtů pivovarů jsme se spíš potýkali s odborností jednotlivých sládků, protože na trhu práce chyběli odborníci. To byl problém, který jsme vcelku překonali,“ dodává.
Neratov měl problém paradoxně docela opačný. „Obyčejně pivovary nemají sládka. My jsme měli sládka, ale neměli jsme pivovar,“ vysvětluje Nekvinda. Jen kousek od Neratova měl chalupu Jiří Gross, který se celý život pohyboval ve sladovnictví. Dnes už emeritní sládek si vzal projekt na starosti. I tak ale cesta k pivovaru trvala několik let.
Peníze si muselo Sdružení Neratov a akcionáři do začátku půjčit. S výstavbou budovy pivovaru, která vyšla zhruba na osm milionů korun, pomohl komerční úvěr od České spořitelny. A se zbytkem pak dotace pro podnikatele z evropských fondů.
Rozkvět malých pivovarů zbrzdil až covid
Minipivovary s výstavem do 10 tisíc hektolitrů ročně v Česku v posledních patnácti letech zažívaly rozkvět. Dnes jich je okolo pěti set. „Boom probíhal tak od roku 2010 až do covidu nebo do roku 2021. Někdy nám přibývalo i kolem čtyřiceti až pětačtyřiceti pivovarů ročně,“ uvádí Voldřich z pivovarnického svazu.
Za rychlý boom podle něj mohla zejména poptávka od zákazníků. V české pivní kultuře, založené na tradičních ležácích, chyběla pestrost – doplňková piva a speciality. „Byla to v podstatě tužba po něčem speciálním, po něčem nekomfortním a novém,“ říká Voldřich.
Dnes už podle něj trh utichá a čísla se drží na stejné úrovni. „Velký vliv měl samozřejmě covid a chování zákazníků. A také nám mizí gastronomický sektor. Na vině jsou především regulace a zásahy ze strany státu,“ vypočítává důvody šéf pivovarnického svazu.
Zmiňuje také inflaci a opakující se krize, které lidi ženou spíš do obchodů pro lahvové pivo, než aby si zašli „na jedno“ do restaurací. Jenže právě ty jsou hlavním odbytovým kanálem minipivovarů.
Pivo se zázračnou vodou
Neratovský pivovar, v němž pracuje asi deset lidí, dnes vaří okolo 1800 hektolitrů piva ročně. Nejznámější je jeho Prorok. V každé várce piva je promile vody ze zázračného pramene, který osadu o zhruba 60 obyvatelích povýšil na vyhledávané poutní místo. Koneckonců hlavním akcionářem pivovaru je přímo farář Josef Suchár, který si o povolení podnikat musel zažádat až u biskupa.
„U kostela je pramen, o kterém se říká, že kdo se z něho napil, tak to na sobě pocítil. A z toho zázračného pramene dáváme do každého vaření, do každého jednoho tisíce litrů vody, jeden litr,“ vysvětluje Nekvinda.
Hlavní činností Sdružení Neratov, které založil v roce 1992 právě místní kněz Suchár, je pomoc lidem se zdravotním postižením a obnova života v Neratově a jeho okolí. Sdružení provozuje chráněné bydlení a dílny, stacionář a zřizuje speciální školu v Bartošovicích, pod které Neratov spadá.
Pivovar a další hospodářské činnosti jako obchod, hospoda, prádelna nebo úklidy mu pomáhají jeho sociální a kulturní činnost financovat. „Od začátku si na sebe snažíme co nejvíc vydělat vlastní prací,“ vysvětluje Nekvinda.
Nejen zázračná voda, ale i podnikavost pomohly neratovskému pivovaru prosperovat i v době pandemie covidu. Se zavřenými hospodami musela najednou jít veškerá produkce do lahví.
„Měli jsme flašky v plánu, protože lidi si chtějí odvézt z návštěvy poutního místa něco na památku. Měli jsme i stáčírnu, ale nebyli jsme nastavení na takový objem. Prodávali jsme flašky přes internet, takže nám to ani moc nepokleslo, ale zároveň se nám zastavilo všechno ostatní. Úplně nanovo se pak začínalo s hospodami, které se uzavřely, přerušilo se jednání s Polskem,“ vzpomíná Nekvinda.
Pivo, které ochutnáte i na olympiádě
Covid s úspěchem přestál i malý jihočeský pivovar Obora, jehož piva jsou momentálně k ochutnání spolu s dalšími českými značkami i na olympiádě v Paříži. „Dozvěděli jsme se, že český olympijský výbor shání minipivovary, pak od něj přišla nabídka a my na ni kývli,“ říká majitel pivovaru Martin Novák.
Než v roce 2015 otevřel na Táborsku pivovar, měl už vlastní zázemí a byl zajetým podnikatelem, což se ukázalo jako výhoda i u banky. V té době už totiž provozoval farmu, zemědělské muzeum s obrazárnou a bioplynovou stanici, pomocí které vyrábí elektřinu, ohřívá vodu a vytápí s tím vesnici. Protože v létě lidé netopí, rozhodl se Novák s rodinou, že ušetřené teplo mohou využít jinak.
„V létě, kdy má pivovar větší výstav, potřebuje spoustu teplé vody a energie. Dnes nám tu funguje v podstatě cirkulární ekonomika. Co vypadne z kraviček, se fermentuje v elektrárně na bioplyn. Teplo v pivovaru využijeme k vaření a ohřívání vody. Mláto, chmel a kvasnice jdou z pivovaru zpátky ke kravičkám. Všechno se zpracuje, nic nejde vniveč,“ popisuje Novák svůj udržitelný systém.
I suroviny má pivovar z velké části vlastní. „Nepotřebujeme vozit nic přes půl světa. Máme svůj vlastní ječmen i vlastní chmelnici, takže pokryjeme část spotřeby chmelu,“ dodává.
Pivní turistika
Právě covid pivovar Obora podle Nováka paradoxně „nakopl“. „Najednou zavřeli hospody, takže nebrali pivo, ale k nám začali lidi jezdit. Nemohli jsme mít otevřeno, takže jsme u dveří udělali rámeček s okýnkem, kde stály fronty na pivo,“ popisuje s tím, že dnes není výjimkou, že do Obory, která se nachází jen pár kilometrů od Tábora, o víkendu zavítá i padesát cyklistů. Dají si pivo a pokračují v cestě. Pivní turistika kvete.
Před druhou vlnou covidu stihl pivovar zprovoznit také novou linku pro stáčení piva do plechovek, na kterou získal dotaci 1,4 milionu korun z evropských fondů, a neváhal se pustit do ani do online světa. „Spustili jsme degustace online. Vinaři už to dělali, ale jako pivovarníci jsme byli první. Přes e-shop jsme prodali degustační balíčky a pak jsme udělali stream, kde jsme ke každému pivu něco řekli. Lidi do toho mohli vstupovat, bylo to fajn,“ vzpomíná Novák.
V Oboře dnes pracuje nebo pomáhá šest členů Novákovy rodiny a stejný počet dalších zaměstnanců. Pivovar má výstav skoro čtyři tisíce hektolitrů ročně a rozváží pivo po celé republice. Vaří nefiltrovaná a nepasterizovaná piva, spodně, svrchně i spontánně kvašená. „Hodně žádané jsou soury a nízkoalkoholická piva, ve kterých jsme se prosadili. Ta nás baví a snažíme se vyhovět. Budeme dělat i na úplném nealku,“ říká Novák.
Pomoc do začátku
Evropských dotací za svých sedm let existence využil dvakrát i Neratov. Z programu IROP pivovar hned zkraje získal asi 3,7 milionu korun, díky kterým se podařilo vybavit varnu a sklepy a pořídit několik tanků a spilku. Později přibyla ještě menší dotace z Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost ve výši necelého půl milionu na zvýšení výrobní kapacity pivovaru.
„S bankami zkušenost mám, takže jsme věděli, že budou spokojenější, když nebude celé riziko jen na nich. Když přišla výzva ministerstva pro místní rozvoj na sociální podnikání a získali jsme dotaci, byl to impuls, že jsme mohli jednat s bankou. Asi bychom se dohodli i tak, ale bylo by to složitější,“ popisuje Nekvinda, kdysi generální ředitel slovenské pobočky České pojišťovny.
Podpora sociálního podnikání
V programovém období 2014-2020 Ministerstvo pro místní rozvoj prostřednictvím Integrovaného regionálního operačního programu (IROP), který rozděluje peníze poskytnuté z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR), podpořilo v sociálním podnikání 159 projektů za 538,6 milionu korun. Mezi podpořenými jsou i řemeslné minipivovary, ve kterých pracují mimo jiné sociálně vyloučené osoby znevýhodněné na trhu práce.
Zdroj: Dotace.eu
Majitel pivovaru Obora Martin Novák nicméně poukazuje na komplikovaný proces při získávání dotací. „Bohužel s dotacemi je to tak, že je to všechno tak složité. A to mě mrzí. Člověk si nemůže žádost vyplnit sám a musí ji svěřit firmě,“ uvádí s tím, že proces žádání by mohl být jednoduchým, protože pak stejně chodí pravidelné kontroly, kterým se příjemce zodpovídá.
„Čím menší firma, tím složitější je dotaci si zařídit a obhospodařovat. Legislativy, co musí zvládnout jeden člověk, je strašně moc. A stále je to dotace, takže do toho musíte dávat i nějaké svoje peníze,“ souhlasí i prezident Českomoravského svazu minipivovarů Michal Voldřich, který sám velkým příznivcem dotací není. „My jsme si založili pivovar, když žádné dotace nebyly. Jak k tomu přijdou ti, co mají pivovar a kteří dotace neměli. Vy si vlastně za vaše daně necháte pořídit konkurenci a splácíte úvěr déle, než ti co začali o mnoho let po vás,“ vysvětluje svůj pohled.
