Nulová daň na víno je nesmysl, zvítězila lobby. Analytici rozporují argumenty vinařů

Národ pivařů i vinařů. Češi se rádi chlubí oběma přízvisky a oba alkoholické nápoje jsou s Českem neoddělitelně svázané ve všech směrech. Podle agrárního analytika Petra Havla vinařství mimo jiné spoluvytváří image jihomoravské krajiny, podílí se na zaměstnanosti a je také významnou součástí turistického ruchu. Totéž ale podle něj platí i o pivovarnictví. 

Jenže na rozdíl od piva a dalších „neřestných produktů“, jako je třeba tvrdý alkohol, stát danit víno neplánuje. Vláda premiéra Petra Fialy to oznámila v rámci představení ozdravného balíčku pro veřejné finance minulý čtvrtek. Varianta pro zdanění tichých vín přitom dlouho ležela na stole, v rámci vládních úspor ho doporučovala i Národní ekonomická rada vlády (NERV).

Za posledních více než deset let přitom nebylo zdanění vína ve hře poprvé. Demonstrovalo se proti němu například už v roce 2012, kdy daň navrhoval zavést tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek.

„Nejsem takovým pamětníkem, abych si vybavoval, kdy a za jakých okolností se právě vinařům podařilo vyjednat si tuto výjimku. Mohu se pouze domnívat, že tehdejší argumenty byly podobné jako dnes. Tedy že se jedná o veskrze ušlechtilý obor plný pilných a usměvavých pracovníků, kteří mají na srdci výhradně dobro svých spoluobčanů, a zaslouží si tudíž, aby je daňový poplatník dotoval,“ říká s nadsázkou ekonom společnosti Cyrrus Vít Hradil.

„Z ekonomického pohledu se jedná samozřejmě o nesmysl a těžko bychom našli jakýkoliv obor lidské činnosti, jehož provozovatelé by o sobě netvrdili totéž,“ dodává.

Hradil podotýká, že smyslem spotřebních daní je zohlednit společenskou škodlivost provozování právě takových aktivit, jako je pití alkoholu. „Spotřeba alkoholu totiž vede ke zdravotním i společenským nešvarům, jejichž náprava s sebou nese náklady. Tedy například léčbu závislostí a dalších nepříznivých zdravotních důsledků, potírání zvýšené kriminality a podobně. Jelikož víno alkohol obsahuje, tato logika pro něj platí naprosto stejně jako pro pivo či destiláty,“ pokračuje ekonom.

Vinaři argumentují tím, že nulová daň na víno je evropskou praxí. Její ponechání je podle Svazu vinařů ČR standardem ve všech vinařských zemích. Výjimkou je například Polsko, kde spotřební daň na tichá vína dosahuje 10,20 koruny na litr vína, či Francie se symbolickou částkou 0,03 eura na lahev. 

Proti zdanění vína v tomto duchu otevřeně vystupuje i ministr zemědělství Zdeněk Nekula. „Jeho zavedení by naše vinaře proti zahraniční konkurenci výrazně poškodilo,“ uvedl minulý čtvrtek na Twitteru. Podle studie, kterou si nechal svaz vypracovat, by kvůli omezené konkurenceschopnosti českých vinařů došlo k poklesu výroby vína a vinohradnictví o desítky procent. 

S tím ale ekonom Hradil nesouhlasí. Nulová daň na víno podle něj žádnou ekonomickou logiku nemá. „Spotřební daň se platí v místě spotřeby, takže pokud naši vinaři chtějí vyvážet na zahraniční trhy, naše spotřební daň se jich týkat nebude,“ vysvětluje.

„Naopak kdykoliv by zahraniční vinař dovezl své zboží do Česka, bude předmětem naprosto stejné spotřební daně a není absolutně nijak zvýhodněn oproti vinařům tuzemským,“ dodává Hradil.

Český problém: kvalita versus cena

Vinaři argumentují opačným scénářem, tedy situací, kdy jsou Češi ochotní zajet si pro levnější víno k sousedům – podobně jako se to v současnosti děje například u nakupování levnějších cigaret v Polsku.

„Tuzemský konzument i turista má dnes možnost nakupovat vína kdekoliv. Na Slovensko, do Rakouska nebo Německa to dnes není obzvláště z vinařských regionů zase až tak daleko,“ argumentuje prezident Svazu vinařů ČR Martin Chlad. Toto nákupní chování by se podle něj dotklo především vinařství, která prodávají 30 až 60 procent svých zásob přímo ze sklepa. 

Podle ekonomů by se však zdanění vína nejvíce dotklo méně kvalitních vín. „Nekvalitní vína totiž obvykle stojí méně, a jelikož spotřební daň je vázána na objem, například litr, pak má spotřební daň největší efekt u nejlevnějších vín,“ pokračuje Hradil.

S tím souhlasí i Chlad. „Největší objem potenciálně vybraných prostředků do státní kasy se skrývá v dostupnějších, tedy levnějších vínech. Řekněme do 100 až 120 korun,“ říká. Jenže dodává, že právě taková vína mají podle něj v Česku největší odbyt – tvoří zhruba až 80 procent celkové spotřeby. 

A co ostatní

Zatímco víno dani prozatím uniká, točené pivo a jiné lihoviny mezitím naopak spadnou podle úsporného balíčku vlády do vyšší daňové kategorie. „Myslím si, že to není fér. Nevadila by mi zas tak ta nulová daň, jako spíš precedent pro lobbistické tlaky, který tato situace vytváří,“ vysvětluje agrární analytik Havel.

Celá situace podle něj způsobí, že ostatní výrobci alkoholových produktů budou taktéž usilovat o nulovou daň. 

„Skutečnost, že se ani nyní nedaří tuto nerovnost v přístupu státu k jednomu druhu alkoholu oproti všem ostatním napravit, podle mě ukazuje pouze to, že má vinařská lobby silnější konexe na tuzemské politiky a dokáže je tak zákulisně přesvědčit o své výjimečnosti,“ dodává Hradil.

Žádné dary pro daňové zvýhodnění

Podle Hospodářských novin měla být daň na tiché víno pro velké vinaře stejná jako na víno šumivé, tedy 23,40 koruny na litr. Malí vinaři by platili polovinu, 11,70 koruny z litru.

Do státní pokladny to mělo podle odhadu Národní ekonomické rady vlády (NERV), která spotřební daň na tiché víno navrhovala, přinést zhruba dvě až pět miliard korun ročně – v závislosti na použité sazbě.

Vinařů se ovšem vládní balíček přece jen dotkne. Zrušena totiž bude daňová uznatelnost tichého vína jako daru do 500 korun k reprezentaci. Kolem těchto darů se výrazně točil byznys některých vinařství, která dodávala vína do firem poskytujících víno nejen jako vánoční dar. Letošní rok pro ně však pravděpodobně bude poslední. 

Jurečka: Slibovali jsme, že neporostou daně, ale stalo se něco, co jsme nemohli čekat